Úterý 16. dubna 2024, svátek má Irena
130 let

Lidovky.cz

Mám v sobě ještě velký potenciál

Česko

Slalomářské úspěchy – Kromě stříbra Záhrobské překvapil osmým místem Krýzl

Nerada dává najevo emoce.

Ale po sobotním slalomu na mistrovství světa ve Val d’Isere, v němž skončila druhá, ze Šárky Záhrobské (24) sálala pohoda.

VAL D’ISERE (od zpravodaje LN ve Francii) Během slavnostního vyhlášení se spokojeně usmívala. Hned po něm na stříbrnou slalomářku čekalo auto. S medailí v kapse vyrazila Šárka Záhrobská na cestu zpátky do Česka.

* Jak stříbrnou radost oslavíte?

Ještě nevím, je to hektické. Chceme být dva, tři dny doma, než vyrazíme na další štaci. Čeká nás spousta důležitých závodů, na které se chci připravit. Sezona je dobře rozjetá, chtěla bych ji úspěšně dokončit.

* Na stupních vítězů jste na mistrovství světa stála potřetí za sebou. Uvědomujete si to?

Ráda bych tam byla víckrát a nejen na mistrovství světa. Ještě bych si to chtěla párkrát užít, to se neochodí.

* Ve slalomu se něco takového povedlo jen Christl Cranzové před sedmdesáti lety. Zařadila jste se tedy mezi legendy?

Určitě ne, k legendám mám daleko. K úspěchu je třeba štěstí, ale člověk to musí mít v sobě, musí mít natrénováno, být vyježděný psychicky i technicky, materiálně dobře vybavený, Ale je to určitě krásné a jsem za to hrozně ráda, že to vždycky na mistrovství světa vyšlo. Doufám, že to začne pravidelně vycházet i ve Světovém poháru.

* A nebo třeba za rok na olympijských hrách ve Vancouveru, že?

I na olympiádě by mohla začít nějaká série.

* Nevyhledáváte příliš pozornost, ale jste hvězda českého lyžování a lidé vás nyní vídají v televizní reklamě nebo na billboardech. Změnila jste se?

Pořád nejsem ráda středem pozornosti, ale patří to k tomu.

* Naučila jste se s tím žít?

Nejsem zase až tolik středem pozornosti, takže se s tím dá vyrovnat.

* Na světovém šampionátu se vám nebývale daří. V kritických chvílích dokážete předvést skvělé výkony. Připravujete se důkladněji než na jiné závody?

Úplně stejně. Mám štěstí, že to zatím vychází. Nevím, čím to je, nedělám nic speciálního.

* Nepřála byste si tedy, aby se mistrovství světa konalo každý rok?

Ne. Takhle to stačí. Těším se, že zase bude za dva roky. Za rok bude olympiáda.

* Na svých výkonech vždycky naleznete chybičky. Co byste chtěla zdokonalit?

Musím se zlepšit, trénovat přes léto. Myslím, že mám v sobě ještě velký potenciál. Je tu hodně věcí, na kterých musím pracovat, což je úžasné vědět při takových výsledcích.

* Za vašimi úspěchy stojí šestičlenný tým. Chtěla byste jej ještě rozšiřovat?

Zabezpečení, jak je teď, je dobré. Je to jen o spolupráci mezi námi. Takhle to je vyhovující.

* Mimochodem, jak svůj tým odměníte?

Poblahopřáli jsme si v cíli. A na jaro něco vymyslím a někam je sezvu. V sezoně není čas něco deset dní oslavovat.

* Jak vypadá vaše typická oslava?

Je na ní spíš asi víc jídla a nějaký přípitek. Nejsem moc zvyklá pít, takže příliš alkoholu mi nedělá dobře. Spíš povídání a jídlo, ne žádné bujaré oslavy.

* Těšíte se domů?

Těším se na mámu, která závod prožívala u televize. Neviděla mě ani na narozeniny. (Záhrobská je měla ve středu – pozn. red.) Domov je zastávka na dva tři dny. Člověk si vymění věci na další cestu, zajdu si na na regeneraci, aktivně si odpočinu.

* Čím se odměníte?

Nevím. Zatím je za odměnu tenhle pocit a medaile. Že bych si hned vyrazila něco koupit, to ne.

* Jste jedna z mála elitních lyžařek, která neprodělala žádnou operaci, nebyla vážně zraněná. I to je důležité na cestě k úspěchu. Souhlasíte?

Věnujeme moc času prevenci, kompenzačním cvičením, regeneraci, strečinku. To jsou jakoby nevděčné věci, které nejsou nikde vidět, ale právě díky nim se mi nic nestalo, tím se mi to vrací. Nepodceňujeme to. Člověk se musí pořád pohybovat na hranici, ale je dobré znát své tělo, aby hranici nepřekročil.

* Kde si připadáte víc ceněná? V alpských zemích, kde je lyžování značně populární, nebo doma v Česku?

Cítím ocenění ze všech stran. Lidé z Česka mi fandí, chodí mi hrozně hezké maily, přejí mi k narozeninám. Jsou rádi, že mají komu fandit před televizí.

* Stane se, že nějak hřešíte, že porušujete režim vrcholového sportovce?

Co se týče jídla, tak často. Teď přes zimu jím, co chci. Navíc ztrácím na váze, takže jím cokoli, na co mám chuť. Jen nevím, jestli se tomu dá říkat hřích, protože lyžaři tolik stravu nedrží. A co se týče tréninku, co mám naplánováno, tak udělám. Tonda (Antonín Strach, kondiční trenér – pozn. red.) mi říká, že bych se měla řídit svojí náladou. Když ji nemám, nebo jsem unavená, tak má říct ne. Ale asi můžu trénovat ještě víc.

* Vyvažuje úspěch váš relativně asketický život?

Se svým životem jsem spokojená. Lyžování není můj život, je to věc, kterou teď dělám a snažím se ji dělat co nejlíp. Je to jedna kapitola života, kterou si myslím, že za pět, šest let uzavřu a chtěla bych ji uzavřít s pocitem, že to mělo smysl, že jsem odvedla kus práce, že to nebylo zbytečné. A začnu kapitolu novou. Lyžování bude kapitola, na kterou budu ráda vzpomínat.

* Kdybyste měla s lyžováním skončit už dnes, co byste si řekla?

Že to mělo smysl. (usmívá se)

* Má vás tahle životní kapitola finančně zabezpečit do budoucna?

Snažím se, aby mě zajistila. Nezvládám studovat vysokou školu, takže je potřeba plánovat, co pak budu dělat. Peníze se budou hodit.

* Už přemýšlíte o tom, čím se po lyžařské kariéře budete zabývat?

Zatím ne, ale samozřejmě se to asi bude týkat sportu. Bylo by hloupé, kdybych si ve třiceti šla sednout do banky za přepážku, nebo dělala něco ve firmě. Ráda bych pro ostatní zúročila to, co se za těch deset, patnáct let naučím.

* Umíte si představit, že budete trénovat svoje děti podobně jako otec vede vás?

Svoje děti asi ne. Povedu je nejdřív k všestrannosti. Uvidím, jestli se budou chtít věnovat nějakému sportu. Pokud si zamilují lyžování, tak je v tom budu podporovat, ale určitě bych je nevedla jako trenér.

* Myslíte, že to není dobré?

To ne. Ale nedokážu si představit, že to, co absolvuju z pozice závodnice, bych absolvovala znovu z pozice rodiče nebo trenéra.

* Takže se po kariéře usadíte?

Tak. Klidně budu dělat kempy pro děti, to není problém, ale nechtěla bych někoho vést třeba deset let.

***

Záhrobská a MS = ideální spojení Záhrobské se ve slalomech na mistrovství světa daří. Medaili získala na posledních třech šampionátech. To se ve slalomu povedlo naposledy Němce Christl Cranzové, která získala zlato v letech 1937–1939. Medaili z posledních tří světových šampionátů (i když z jiných disciplin) mají také dva sjezdaři: Rakušan Raich a Nor Svindal.

Vlastní cesta Už se z toho stala legenda. Jak se vystudovaný právník Petr Záhrobský rozhodl, že ze svých dětí vychová špičkové sjezdaře, jak dceru Šárku odrodil na chalupě na Benecku a potom ji od závodů v Krkonoších dovedl až k titulu mistryně světa. Přitom sháněl sponzory a hádal se s funkcionáři. To mu zůstalo dodnes, kdy jsou on i jeho děti uznávány v lyžařském světě.

Autor: