superwoman

Lucie,

velmi si vážím žen, které vedou vlastní život a nedefinují se prostřednictvím svého partnera. Velmi si vážím matek svědomitě vychovávajících své děti. Velmi si vážím všech, kteří jsou úspěšní ve svém povolání. Pro tohle všechno si vás vážím, přesto mě na tomto článku o Vás zaujalo něco, na co nemohu nereagovat. Sporné je podle mne vyznění celého článku. Zatímco na začátku jsem se domnívala, že čtu článek o ženě, která rovnoprávnost mezi muži a ženami nepovažuje jen za těžko vynutitelný právní princip, ale která tak skutečně žije, na jeho konci jsem pochopila, že to, co čtu je tak maximálně praktickým příkladem šikovně zvládnutého time managementu v kombinaci se zajímavým CV. To, že péči o syna a domácnost považujete s naprostou samozřejmostí za svou vlastní starost, s níž nemůžete manžela vůbec zatěžovat (předpokládám, že manžel je otcem dítěte a žijete ve společné domácnosti), mi ukázalo, jak nereálné bylo moje očekávání, a že rovnoprávnost po česku je stále ještě chápána tak, že žena si kromě jha svých "tradičních" povinností uváže na krk ještě půlku "živitelské" role mužské. A toho už si zas tolik nevážím. z.