Má kopřivnická Tatra šanci zvednout se ze dna? Zatím se jí to zřejmě daří. Přežila krizové období.
Dluh dosahující výše 1,3 miliardy korun si „odpykává“ zdárně a také vyvodila jeden důležitý závěr - chce začít prodávat i tam, kde tatry neznají.
Vedení automobilky dokonce přichází s revoluční myšlenkou -partnerskou sítí, připomínající franchising. Něco jako McDonald’s. Kopřivnická továrna vyrobí nejdůležitější komponenty, ty pak levněji odveze partnerovi a ten už se postará o zbytek přímo na místě. Bez zbytečných nákladů, na které Tatra stejně nemá peníze, začne otevírat pobočky na trzích, kde ještě není tolik „zbytečných“ silnic. Tatrovky se totiž líp cítí v bahně. Jestli jim tento americký sen vyjde, se ukáže během příštího roku, kdy už má systém fungovat.
V Kopřivnici ale bude muset nastat ještě jedna velká změna.
Zatímco obchodní model je ryze americký, výrobní proces je stále takový ten český.
Obrovské, nevyužité haly, plno zákoutí, kde se člověk může „zašít“, pohodička. Otázkou zůstává, zda se vedení podaří přetavit pracovní tempo, kdy se vyrábí tisíc aut, ale „zvládly by se klidně i dva nebo tři“, na pracovní proces a la McDonald’s.
Tedy frmol, že člověk neví, kde mu hlava stojí. Firemní exkurze v jedné z restaurací by mohla být indicií.
