Je to jistě shoda okolností, že zrovna tenhle týden, kdy jsem si listoval ve spisku H. W. Steeda „Noviny a novináři“ (vydal Orbis v roce 1928), vyšel zároveň na Digizone.cz rozhovor Jana Potůčka s Martinem Ondráčkem, ředitelem zpravodajství a publicistiky v televizi Nova (a tudíž mým bývalým šéfem, který „pozastavil“ letos v dubnu pořad Na vlastní oči). Měl jsem tak stereo cosi, co vystavělo osmdesátiletý oblouk nad profesí, a tudíž i zvláštní srovnání v názorech. Posuďte sami.
„Úkolem žurnalistiky je sbírati, uveřejňovati a vykládati zprávy, zajímající veřejnost. Tato funkce je užitečná, odpovědná, a je-li vykonávána poctivě, i čestná,“ píše H. W. Steed. „Být včas varován znamená být včas připraven, praví starodávné pořekadlo. Všechny zprávy mají v podstatě účelem upozorniti zavčas na události, jež se staly nebo se mohou státi, a rozšiřovati je vhodným způsobem je velmi cenná sociální služba.“
„Nemůžu se zbavit pocitu, že investigativní žurnalistika je jako televizní žánr už trochu vybydlená,“ odpovídá Martin Ondráček na otázky kolem zániku pořadu Na vlastní oči. „Že prostě lidi moc nezajímá. A když to řeknu lidově, diváci po tom všem, co sami přes den zažijí, kdy absorbují obrovské množství informací, které moc nepřispívají k přesvědčení, že žijí v nějakém právním státě a že je tu všechno v pořádku, nemají moc chuti se o tom přesvědčovat v pořadu, který jim naservírujete večer v televizi na ploše čtyřiceti minut.“
„Novinářství je v podstatě povoláním, zakládajícím se na veřejné důvěře,“ píše H. W. Steed. „Jestliže jsme přesvědčeni, že klamné myšlenky jsou škodlivější než padělaný cukr nebo mýdlo, pak žurnalista, jenž zrazuje důvěru, jež byla do něho skládána, jest mnohem více hodný pokárání než nepoctivý obchodník. Špatné mýdlo snad dráždí pokožku, ale špatné myšlenky otravují duši. A základní surovinou novináře je ve skutečnosti duše veřejnosti...“ „Můžeme zkusit najít lidi, kteří to budou dělat jinak,“ odpovídá Martin Ondráček na otázky, týkající se odchodu některých mých kolegů včetně mne. „Doposud jsme byli zvyklí na to - a je to trochu nadsázka -, že reportér pořád někam chodil a kamera ho ukazovala, jak jde, někam dojde a tam něco zjistí. Myslím, že tenhle model už vyčpěl.“ -„Budou snad jezdit?“ ptá se novinář. - „Uvidíme.“ - „Kdy se tedy Na vlastní oči vrátí na obrazovku? Příští rok?“ - „Nevím. V té nejoptimističtější variantě, v době, kdy jsme Oči stahovali z vysílání... jsme si říkali, že by to mohlo být teď v září. Teď už je jasné, že to tak nebude.“
„Novinám je těžko být lepšími než jejich čtenáři,“ píše H. W. Steed. „V tomto smyslu je pravdivé tvrzení, že země má takové noviny, jakých si zasluhuje. Ale stejně je pravdivé, že veřejný vkus kazí ty noviny, které s rozmyslem jen hoví nižším instinktům čtenářstva.“ „Říkáte konfliktní, kontroverzní témata. Já si opravdu myslím, že tento druh žurnalistiky už lidi tolik nezajímá,“ odpovídá Martin Ondráček na otázky, nebyl-li pořad Na vlastní oči zrušen na nátlak politiků a inzerentů. „Není to produkt pro masového diváka. Všechno, co nedosáhne průměrných čísel celé stanice v časech, kam to bylo nasazeno, by mělo být určeno k odstřelu.“
P. S. V jednom tě chci opravit, Martine. Neodešel jsem z Novy kvůli zdravotním problémům, jak uvádíš, ale právě kvůli tomu, že jsi „pozastavil“ pořad Na vlastní oči. Prý jen do září...
