Neděle 26. května 2024, svátek má Filip
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Milan Hlavsa žije dál v Půlnoci

Česko

Desáté výročí předčasného úmrtí muzikanta Milana Hlavsy připomíná jak dvojalbum archivních živých nahrávek jeho skupiny Půlnoc Kniha noci, tak koncert v pražské Akropoli. V sobotu 8. ledna zde vystoupí nejen obnovená kapela, ale také řada zajímavých hostů.

Kapela na troskách Plastiků Přestože byl Hlavsa, který zemřel 5. ledna 2001 ve věku nedožitých padesáti let, především známý jako výhradní autor, basista a hlavní zpěvák kapely The Plastic People of the Universe, figuroval i v dalších hudebních projektech. Kromě spolupráce s Pavlem Zajíčkem a skupinou DG 307 to byla hlavně Půlnoc, jíž věnoval své jedinečné umění a síly. Kapela vznikla na jaře 1988 na troskách Plastiků - po letech pronásledování, šikany a velice sporadických koncertů, konaných za naprosté konspirace (v letech 1977 až 1981 hráli pětkrát!), se totiž naskytla možnost legálně vystupovat, ovšem s jednou podmínkou. Tou byla změna názvu. Část Plastic People řekla ne, Hlavsa si tedy založil skupinu novou, do níž vedle starých spoluhráčů Josefa Janíčka a Jiřího Kabeše přibral mladší muzikanty -bubeníka Petra Kumandžase, cellistu Tomáše Schillu, kytaristu Karla Jančáka a zpěvačku Michaelu Němcovou. To bylo něco nového, Hlavsa volbu zpěvačky vysvětloval takto: „Jednak v rokenrolu je ženskej hlas trošku zvláštností a výjimkou, uřvanejch rockerů máš všude čtyřiadvacet hodin denně. Ale základním problémem byl ten, že v Půlnoci neuměl nikdo zpívat. (...) A když jsme dostali tu odvahu, že budeme hrát na veřejnosti, tak jsem spojil svoji vizi ženskýho hlasu, kterej ten bigbít posune někam do jinejch poloh, který mám rád. Asi nemusím připomínat Nico, Laurie Andersonovou nebo Patti Smithovou, tam cítím nějakou zvláštnost, kterou u chlapů vycítím jenom zřídka.“ Vysvětlení měl i pro název kapely: „Původně jsme se měli jmenovat Maskovaní bandité rytmu. O půlnoci ale umírá cosi starého a rodí se něco nového, zároveň to byl trošku odkaz na edici Půlnoc, kterou měl s Ivem Vodseďálkem v padesátejch letech Egon Bondy.“ Kapela začala od června 1988 vystupovat, relativně bez problémů, v dubnu 1989 se jí dokonce podařilo vycestovat na turistická víza do USA a odehrát tam několik koncertů chválených kritikou. Pěkně syrový záznam jednoho z nich, v newyorském klubu P. S. 122 z 25. dubna, vyšel po listopadu na CD. V roce 1991 natočila Půlnoc v newyorském studiu Billa Laswella, za produkce Roberta Mussa, své album City Of Hysteria - i to mělo vynikající recenze, ovšem změny v kapele a hrozící soud ohledně autorských práv poslaly další budoucnost Půlnoci ke dnu. Ostatně, v roce 1997 obnovil Hlavsa se starými spoluhráči Plastiky...

Dvojalbum Kniha noci nabízí dva koncerty, úplně první z 30. června 1988 a pak z 9. února 1989 - oba proběhly v pražském klubu Chmelnice, která byla tehdy baštou hudby, jež ležela rudým komisařům i StB pěkně v žaludku, a dlužno dodat, že chmelnický tým se jim přesto dokázal postavit s nebývalou odvahou. Od prvních tónů překvapí vynikající zvuk, za kterým je ovšem půl roku čištění amatérských nahrávek. Hlavsova basa duní jako při posledním soudu, vyhrávky Jančákovy kytary jsou náležitě ostré, jsou slyšet i Janíčkovy klávesy a Schillovo cello, nemluvě o „hrajících“, a přesto přesných bicích Petra Kumandžase. Lahůdkou pak je zpěv Michaely Němcové, ostatně měla průpravu ze souboru Agon, zaměřujícího se na soudobou vážnou hudbu. Bylo by zavádějící pokoušet se srovnávat hudbu Půlnoci s Plastiky, byla sice podobně temná, zároveň rockovější - lze-li to tak vůbec říct. Některé skladby se sice na obou discích shodují, vůbec to ale nevadí, jak Podivná je podivná nebo Nikde nikdo či Dopis znějí pokaždé jinak. Jednu shodu s Plastiky bychom ale našli -jsou jí texty, i tentokrát totiž Hlavsa sáhl po básnických textech, ať již Jiřiny Zemanové, Milana Nápravníka, Martina Palouše nebo prověřeného Egona Bondyho. Zajímavé jsou hned dvě verze plastikovských Magických nocí, ta druhá, bonusová, totiž pochází z dubna 1990 a vedle Půlnoci na ní raritně slyšíme i Allena Ginsberga a jeho básnickou souputnici Anne Waldmanovou.

Koncert, na kterém zahrají Pavel Zajíček se svým triem Podobenství, Filip Topol, Jan Brabec, Ivan Jirous a Vratislav Brabenec s Joe Karafiátem, vyvrcholí vystoupením pro tuto příležitost obnovené Půlnoci. Hlavsův part převezme Kumandžas, bicí pak Jiří Michálek, na kytaru bude hrát Jiří Křivka. Nad večerem, který pořádá vydavatelství Guerilla Records a jenž bude poctou životu a tvorbě Milana Hlavsy, převzali záštitu jeho žena Jana a Václav Havel.

Autor: