Svištíme s Li v taxíku. Kolem Peking. Věčný ruch a shon, jak na staveništi, ulice, křižovatky, auta. V přelidněném městě, kde stojí metr čtvereční dva tisíce eur, jsou zelené parčíky či pěší zóny zbytečný luxus. „Nabídl mi, ať si ho vezmu!“ líčí děsný zážitek Li. „Odjedeme do Evropy a tam prý můžu mít klidně čtyři děti,“ otřese se.
Li je šéfka firmy, docentka, realizovaná žena, vůbec není prudérní. Patří ke generaci, pro kterou byly olympijské hry jen důvodem k sarkasmu, v uvolněné společnosti ráda ohromí nějakou tou milostnou příhodou. Jedno tabu tu ale je - děti. Víc dětí.
Dospívala v zemi, kde byla od roku 1970 pokutami a dalšími postihy trestána každá rodina, která si dovolila mít druhé dítě. Ve škole sledovali proces proti svobodné devatenáctileté holce, která otěhotněla. Dítě jí sebrali v devátém měsíci. Číňanka se může stát řádnou maminkou pouze vdaná a po dvacátých narozeninách. Ženy, které chtějí mít víc dětí v zemi, kde se tísní šestina obyvatel planety, jsou, podle Li, sobecké mrchy. U nás lze dobře uživit a vzdělat jen jednoho tvora, říká Li i vláda.
Podle statistik je ale takových sobeckých žen stále kolem 70 procent. Že by v Číně vítězil pud rozmnožovací nad pudem sebezáchovy? Anebo jde o vědecky málo prozkoumaný tzv. povel lásky, kdy je milostné spojení nejuspokojivější, pokud je korunováno drobečkem? To se dosud bezpečně neví.
Jisté ale je, že ony mrchy protestovaly proti jednodětství kupříkladu před dvěma lety ve městě Kuang Si a shlukly se před Úřadem na kontrolu porodnosti. A jak už to prý v Číně bývá -dlouho se neděje vůbec nic, ale pak se začnou dít věci - vzal dav úřad vymahačů pokut a kontrolorů těžkým útokem a tři úředníky na místě zabil.
V Číně je nyní na sto milionů malých císařů, to znamená jedináčků. Časem z nich budou osamocení starci a stařeny. A to bude teprve průšvih. Vláda tedy nyní povoluje druhé dítě městským lidem, kteří jsou ovšem sami jedináčci.
Podle Li je to zločin. Tolik Číňanů se prostě neuživí. A navíc: ze všeho nejlepší je přece zůstat štíhlá a pořád mlsat. A to po více porodech prostě nejde! Má pravdu? Nemá pravdu?
O autorovi| Jáchym Topol, redaktor LN
