„Soud přisvědčil našim argumentům a svou autoritou potvrdil, že advokátní mlčenlivost je jedním z klíčových institutů k zajištění práva na soudní ochranu a spravedlivý proces před soudy,“ reagovala na vyhlášení nálezu Ústavního soudu (ÚS) advokátka Monika Forejtová, která je současně vedoucí katedry evropského a ústavního práva Fakulty právnické ZČU v Plzni.
Rozhodnutí nepovažuje primárně za své vítězství, nýbrž za vítězství obecně pro všechny advokáty a účastníky tuzemských soudních procesů. Nález ÚS k její stížnosti považuje za jeden ze stěžejních v této oblasti práva.
„Rozhodnutí sice v mnohém navazuje na dosavadní názory Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva, ale řeší případ, který dosud před Ústavním soudem nebyl, v němž obecný soud nutil advokáta vypovídat v trestní věci bývalého klienta tím, že mu opakovaně ukládal pořádkové pokuty a hrozil trestním stíháním,“ doplnila Forejtová.
Soud chtěl prověřit nucení k doznání
Advokátku si předvolal Okresní soud Praha-východ loni v říjnu, aby vypovídala jako svědek v trestní kauze svého bývalého klienta. Z čeho přesně byl dotyčný v kauze obžalován, advokátka neupřesnila. Poskytovala mu však služby v přípravném řízení, radili se o způsobu obhajoby a loni v březnu byla přítomna i u jeho výslechu policií.
Z nálezu Ústavního soudu je patrné, že okresní soud chtěl její vypovědí prověřit údajné donucení či přesvědčení obžalovaného k doznání ze strany policie. Během hlavního líčení proto soudce vyzval obžalovaného, aby svoji tehdy již bývalou advokátku zprostil mlčenlivosti, což udělal.
Advokátka s odkazem na povinnost mlčenlivosti, kterou advokátům ukládá zákon o advokacii, však vypovídat odmítla. „Nacházela se v situaci, kdy byla oprávněna vyhodnotit, zda je zbavení mlčenlivosti v souladu s oprávněnými zájmy klienta, a vyslovuje pochyby, zda ke zbavení mlčenlivosti nedošlo pod nátlakem nebo v tísni,“ píše se v nálezu Ústavního soudu.
V nálezu dále stojí, že tvrzení obžalovaného, že byl policisty při výslechu nucen k doznání, prověřil odbor vnitřní kontroly příslušného krajského ředitelství policie se závěrem, že k pochybení nedošlo. Tento závěr převzal i krajský soud.
Pokuty celkem za 130 tisíc
Forejtová působila v kauze jako substitut jiného advokáta, což v právnickém slangu znamená, že jej zastupovala. Advokátka argumentovala i tím, že její bývalý klient jako právní laik neumí posoudit možné důsledky rozhodnutí o zproštění mlčenlivosti. Soudci vytýkala, že obžalovanému nijak nevysvětlil podstatu zproštění – zejména její nevratnost a rozsah informací, které je mlčenlivosti zbavený člověk povinen při výpovědi soudu sdělit.
Obžalovaný v době jednání před okresním soudem neměl jiného obhájce a rozhodnutí byl na výzvu soudce nucen učinit rychle, během pár vteřin. „Ocitl se v situaci, kdy neměl šanci informovaně a s pečlivým uvážením posoudit, zda je zbavení mlčenlivosti v souladu nebo v rozporu s jeho zájmy,“ stojí v nálezu ÚS.
Pokud by totiž čistě hypoteticky advokátka vypověděla, že obžalovaného skutečně na policii nikdo k přiznání nenutil, jeho postavení či situaci před soudem by to nevylepšilo. A advokáti jsou vždy nuceni, řídit se zájmy klienta.
Okresní soud následně advokátce za odmítnutí výpovědi uložil pořádkovou pokutu nejdříve ve výši třicet tisíc korun. Bezprostředně poté druhou ve výši padesát tisíc a následně ještě třetí padesátitisícovou pokutu. Krajský soud sice následně pokuty snížil na tři tisíce korun, avšak s postupem okresního soudu se jinak ztotožnil.
V zájmu klienta
Advokátka Forejtová podala proti rozhodnutím obecných soudů ústavní stížnost, ve které argumentuje, že soudy nerespektovaly právem chráněný vztah mezi advokátem a klientem.
„Ten je specifický tím, že advokát má na jednu stranu větší volnost a nezávislost na vůli (pokynech) klienta, na druhou stranu má vůči klientovi vyšší odpovědnost. Od pokynů klienta se může advokát odchýlit, například je-li toho třeba v zájmu klienta. Do této úvahy veřejná moc včetně soudů nemůže advokátovi vstupovat,“ napsala do stížnosti.
Pokud soudy měly pochybnosti o správnosti jejího výkonu advokacie, měly podle jejího názoru podat České advokátní komoře (ČAK) návrh na kárný postih, nikoliv ukládat pokuty podle trestního řádu. ČAK byla v řízení před Ústavním soudem vedlejším účastníkem.
Mlčet je povinnost advokáta
Ústavní soud dal minulý týden Forejtové za pravdu a napadená usnesení zrušil s tím, že zachovávat mlčenlivost není právem advokáta, ale jeho povinností, které je povinen dostát i poté, co byl mlčenlivosti řádně zproštěn, a to v situaci, kdy má za to, že tak klient učinil pod nátlakem nebo v tísni.
„Nejen, že tak advokátovi není dáno na výběr, zda povinnost mlčenlivosti dodrží, či nikoliv, ale je i povinností orgánů veřejné moci na něm porušení této povinnosti vůbec nežádat,“ píše se v nálezu Ústavního soudu. Povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech trvá podle zákona o advokacii například i po vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů.
Zároveň však Ústavní soud připomněl svá dřívější stanoviska k tomu, že nedotknutelnost důvěrnosti vztahu mezi advokátem a jeho klientem není absolutní. Opakovaně ve své judikatuře přihlásil k netoleranci zneužívání institutu mlčenlivosti advokáta k případnému páchání trestné činnosti.
Ochranu důvěrnosti má vylepšit novela
Česká advokátní komora nález přivítala. „Ústavní soud bohužel zůstal tak trochu na půli cesty. Sice potvrdil, že uložení pořádkové pokuty advokátce bylo protiústavní, nicméně tuto protiústavnost dovodil zejména z nedostatku pravomoci soudu postihovat jednání advokátky pořádkovou pokutou,“ sdělila místopředsedkyně ČAK Monika Novotná.
Ze zrušených rozhodnutí obecných soudů lze podle ní dovodit, že povinnost mlčenlivosti advokáta dosud není jednoznačně vykládána způsobem, který je možné považovat za ústavně konformní. „Právě proto je tak důležité posílení ochrany důvěrnosti vztahu advokáta a klienta, a to nejen na případ vztahu obhájce a obviněného, v připravované novele zákona o advokacii,“ doplnila.
Pokud by se Ústavní soud nepostavil na stranu advokátky, mohlo by to podle spolupracovníka Forejtové Vladimíra Pelce vést až ke ztrátě nezávislosti advokacie. „Výpověď bývalého obhájce o skutečnostech, které se dozvěděl při výkonu obhajoby, je podle mého názoru v zásadě nepřípustná. Obviněný by pak mohl zcela účelově vyměnit obhájce proto, aby v budoucnu svědčil jako jeho svědek například o tom, co mu o své údajné trestné činnosti obviněný podsunul,“ doplnil Pelc.
