Podobné výroky spolehlivě nadzvednou ze židle každého Čecha, který rok 1938 zažil. O válce a době, která jí předcházela a následovala, je totiž málokdo schopen uvažovat s přihlédnutím k oběma stranám, k oběma verzím příběhu. Němci i Češi mají při vyprávění o svých osudech dodnes tendenci zdůrazňovat spíš příkoří a to, co je dělilo, než to, co je spojovalo.
Přesto ale někteří Němci i Češi umějí obrátit list. Ačkoli se naprostá většina Němců ze Sudet nechce vrátit, od počátku 90. let finančně podpořili opravu bezpočtu většinou církevních památek v oblastech, které považují za svůj domov, a jež by jinak nezřídka čekalo další chátrání a demolice. A je to také příležitost k setkání Čechů a Němců.
Příkladem budiž znovuvysvěcený kříž na křižovatce cest u Horních Životic na Bruntálsku. „Kolem toho kříže projeli na vozech tažených koňmi všichni Němci vyhnaní z okolních vesnic,“ vzpomíná Rössner.
Více čtěte v příloze Orientace
