Podle Crichtona mohou meteorologické stanice měřit nepřesně, protože se stěhují, přístroje se mohou rozbít a podobně. Ve skutečnosti existuje v klimatologii na celém světě už velice dobře zaběhnutý systém logické kontroly dat, který má za cíl těmto problémům a jakémukoli ovlivnění dat zabránit nebo je alespoň velice silně omezit.
Kontrolují a porovnávají se data z různých stanic mezi sebou, provádějí se homogenizace klimatických řad, to je velice důležitá záležitost. Pokud se stanice přestěhuje, může pak samozřejmě pracovat v trochu jiných podmínkách než předtím, ale to je potřeba vyčíslit, kvantifikovat, použít určité opravné koeficienty, aby celá řada dat skutečně popisovala pokud možno vývoj v homogenních podmínkách. Pokud jde o přístroje, ty se běžně kalibrují po celém světě stejně.
Navíc z hlediska vývoje teplot existuje dnes i zcela nezávislý zdroj dat, který může sloužit právě ke kontrole pozorování pozemních přístrojů - měření z družic. Ta jsou zcela nezávislá na pozorováních při zemském povrchu. Právě porovnání těchto dvou zdrojů dat nám umožňuje zkontrolovat kvalitu obou řad.
A ukazuje se, že i družicové řady vykazují trend oteplování, který není v žádném rozporu s přízemními pozorováními. Takže tímto způsobem je v klimatologii ošetřeno, aby nedocházelo k předpojatosti, jak naznačuje Michael Crichton. Klimatologové jsou si velice dobře vědomi možných zdrojů nepřesností a o to víc se jim věnují.
Týmová práce Ještě bych se chtěl zmínit o jedné věci. V knize je uvedeno, že když jeden tým připravuje klimatický model, také ho testuje a analyzuje jeho výsledky, jsou tyto výsledky v ohrožení. Zřejmě z důvodů nějaké neobjektivity.
Já ale nevím o tom, že by někde na světě existoval jeden tým, který by tohle všechno dokázal: připravit model, otestovat ho, provozovat ho a vyhodnotit jeho výsledky. Ve skutečnosti dělá každou věc jiný tým lidí. Na konstrukci modelu se do značné míry podílejí fyzici a programátoři, testování modelů je zase statistická otázka atd.
Jednotlivé týmy spolu samozřejmě komunikují a spolupracují, ale rozhodně tam nejsou ani známky toho, že by se někdo snažil model nějak ohnout, aby dával takové výsledky, jak by měl. Jde se opravdu tvrdě po vědě, po fyzikální a logické správnosti modelů, nikoliv po nějakém předem daném nebo zamýšleném výsledku.
Navíc by to bylo velice těžké. Modely jsou tak složité, že nikdo pořádně neví, jak je dostat do stavu, aby modelovaly klima, jaké si vymyslíme. To by skončilo spíš tím, že bychom se dostali do nějakých fyzikálně nepřípustných stavů a celý výpočet by havaroval.
Převzato z dnešního pořadu Meteor Českého rozhlasu, který se vysílá v sobotu po osmé hodině na vlnách ČRo 2 Praha a ČRo Leonardo na adrese www.rozhlas.cz/leonardo. Text zkrátila redakce Lidových novin.
