Sobota 20. dubna 2024, svátek má Marcela
130 let

Lidovky.cz

Můj herecký život

Česko

POSLEDNÍ SLOVO

Předevčírem jsem měl mimořádný zážitek. Zahrál jsem si totiž ve druhé řadě retroseriálu České televize Vyprávěj. Před časem mi zavolali, jestli bych si v něm nestřihnul psychiatra, za kterým přichází s problémy hrdina Josef Dvořák v podání mého kamaráda Svatopluka Skopala. Zprvu jsem si myslel, že jde o nejapný žertík, leč byl jsem zlákán do kostymérny, kde mi vybrali patřičný lékařský úbor a náležitě hnusné dobové brýle, které možná nosil Jaroslav Moučka v Okresu na severu. Neberte to!

Dopravili mě do zrušeného pavilonu v Bohnicích a šli jsme na věc. Režisér Biser Arichtev pracoval rychle a hned jsme dohodli, jaký typ „psychouše“ chce. Hrdě jsem mu přiznal, že nepracuje s úplným začátečníkem. Jako herec jsem debutoval již v šesté třídě rolí sympatického sportovce Jirky v napínavé hře Josefa Mlejnka Červená záplata, kterou uváděl náš školní soubor. Dva pionýrské oddíly soutěží ve sběru a jeden má mezi svými členy zrádce, který do pytle s papírem přidal kámen. S vědomím této kádrové skvrny rozhodl jsem se nekandidovat na ředitele ÚSTR.

Za normalizace jsem se nicméně téměř pětadvacet (!!!) let herecky nemohl projevit, až díky listopadové revoluci. A hned na Barrandov! Ve filmu Václava Křístka Vyžilý Boudník potkám na ulici Arnošta Goldflama a Pavla Zedníčka coby estrádní umělce a opovržlivě je zdravím: „Čau, šmíráci.“ Irena Pavlásková mě vzápětí okamžitě obsadila do snímku Corpus Delicti. Na večírek disidentů přichází Lenka Kořínková s Jiřinou Bohdalovou, kterou u dveří přátelsky vítám: „Ahoj, Viki!“ Jen kvůli kryptokomunistům ve vedení Akademie jsem nedostal Českého lva.

Bohužel přišla generace jakýchsi Kotků a Mádlů a já si zase ani neškrtnul. Rehabilitoval mě teprve Andělem oceněný videoklip Tata Bojs Attention aux hommes, v němž jsme si zařádili v rolích porotců s Vlastimilem Harapesem a dalšími v režii Jakuba Koháka. Denně jsem čekal na castingový telefon a nic. Po letech nyní konečně další šance!

Můj comeback začal trapasem. Ozvalo se staré dobré hollywoodské: „Akce!“ Ťukám v hávu psychiatra zprávu na psacím stroji, zatímco pacient Skopal líčí příznaky. Vytahuju papír, avšak zamotal se do válce, takže jsme scénu museli přetočit. Na chodbě mi přísná televizní radní Helena Fibingerová nasolila pokutu za mrhání penězi koncesionářů. Pak jsem si už dával pozor.

Jakmile se zvěst o mých hereckých dispozicích rozeběhla vlastí, mám plný diář. Zítra ráno mě bere auto, protože ztvárňuji vrchního bratra v Ordinaci v růžové zahradě 3 na Nově. V poledne musím být na place v obnovené sérii Primy Velmi křehké vztahy, v níž ztělesňuji vrátného. Odpoledne mě veze taxík na dabing kresleného seriálu Kuňkálovi, v němž s Michalem Pavlatou namlouváme bratry žabáky. Do toho telefonuje produkce nového filmu Jana Hřebejka Nevinnost, abychom s Vlastimilem Tlustým a Jaroslavem Tvrdíkem zahráli vilné bezdomovce v parku. Zkrátka, práce nad hlavu. V zemi, kde může být Radek John ministrem vnitra a Pavel Bém v Praze stavět sochu Michaela Jacksona, je možné všechno.

Autor: