Zvláštní zakřivení páteře pomáhá ženám udržet rovnováhu i poté, co se během těhotenství posune těžiště těla. Přizpůsobení obratlů usnadňovalo život s nenarozeným potomkem už pradávným australopitékům. Vzpřímená chůze je považovaná za jeden ze znaků lidskosti. Poskytla našim předkům mnoho výhod. Za ty nejdůležitější je považována energeticky úspornější chůze, lepší výhled do dálky a především uvolnění horních končetin ke kvalifikovanější činnosti, než je prostá chůze.
Kromě výhod se ale první hominidé museli vyrovnat i s problémy, které svislá poloha přináší. Jedním z nich jsou změny v těhotenství, konkrétně komplikace, které přináší poloha plodu. V pozdějších fázích těhotenství dochází k posunutí těžiště těla matky směrem dolů a vpřed. Těžiště se dostane před kyčle, což zvyšuje nebezpečí přepadnutí. Aby tíhu plodu žena vyrovnala, musí víc namáhat zádové svaly. Velká zátěž zvyšuje riziko úrazu a může být příčinou silných bolestí. Inovace stará miliony let Čtyřnožci takový problém v období březosti nemají. Pozice těžiště se ani v období před vrhem nemění. „Pokud se však těhotná šimpanzice pokusí postavit na zadní, čelí stejnému problému jako lidé.“ říká antropoložka Katherine Whitcome z Harvardské univerzity.
Tým amerických biologů pod vedením Whitcomeové studoval devatenáct žen v průběhu celého těhotenství. Ukázalo se, že kompenzují posunutí těžiště a s tím spojenou nerovnováhu větším prohnutím spodní části páteře. Podrobnější pohled ukázal, co takovou úlevu umožňuje. Tři spodní obratle mají tvar klínu, což je zvlášť patrné při srovnání s rovnými obratli mužů. Tato odlišnost umožňuje snazší ohnutí páteře.
U šimpanzice žádnou obdobnou adaptaci nenajdeme. Vědci však podrobili zkoumání ostatky páru australopitéků. Jde o naše předky, kteří obývali africké pláně před dvěma až třemi miliony tet. Dochované kostry nejsou kompletní, proto se u nich dá pohlaví určit jen s jistou dávkou pravděpodobnosti. Přesto je srovnání zajímavé.
Spodní tři obratle vytvarované pro snazší ohnutí páteře měly už samice australopiteka. Kostra, o níž se předpokládá, že patřila samci, tyto rysy neměla.
Bolest životu nebezpečná Pro naše předky byla adaptace na změny v těhotenství životně důležitá. „Představte si, že máte k břichu připevněnou sedmikilovou zátěž a přitom vedete skutečně aktivní život zahrnující lov, sběr plodin i útěk před predátory,“ cituje časopis Nature Daniela Liebermana, který se na výzkumu podílel. Zdravá záda tehdy představovala nezbytnou podmínku přežití, bez nich jedinec ztrácel schopnost pohybovat se a získávat potravu. Evoluční tlak zvýhodňující jedince odolné vůči bolesti byl velmi silný. Musíme navíc vzít v úvahu, že až do moderních dob byly ženy těhotné po většinu svého dospělého života.
Vhodná stavba páteře usnadňující život v těhotenství, přináší výhody i po porodu. Pokud žena nosí dítě na rameni, je zatížení zádového svalstva ještě větší než během těhotenství.
***
Záda bolí míň, než by mohla
„Speciální“ obratle chrání těhotné ženy před bolestí zad. Tvrdí to vědci, kteří studovali stavbu páteře australopiteků obou pohlaví. U našich pravěkých předků našli stejnou odlišnost mezi samci a samicemi, jaká se dodnes vyskytuje mezi muži a ženami. Týká se spodních tří obratlů páteře. Ty těhotným ženám umožňují vyrovnat se s posunutým těžištěm bez přílišného namáhání svalů. Nastávajícím maminkám se tento evoluční vynález možná nezdá dostatečně účinný, ale jedno je jisté. Bez něj by se svaly musely napínat mnohem víc a bolest zad by byla intenzivnější. I to je důvod, proč by muži neměli ve vlastním zájmu nikdy otěhotnět.
