I letos jsem ve střehu. Kromě obvyklého zabloudění třech filmů, dvou stížností na opožděné začátky představení a třech žádostí, aby představení naopak důsledně začínala vždy až poté, co si všichni návštěvníci sednou a nevyrušují ostatní diváky, se ale nestalo nic mimořádného. Jsem tím zaskočený, nepřipadá mi to normální. Ale všichni mě ubezpečují, že je to prostě tak: Febiofest již skvěle funguje, organizace nevázne, diváci se baví a promítači zvládají téměř pět set promítání s lehkostí...
Čekal jsem tedy nějaký problém alespoň s porotou - soutěž odstartovala poprvé a poprvé v ní rozhodovalo i 33 vybraných občanů různého věku, vzdělání a z různých míst naší země. I když to byl dost riskantní krok, protože šlo o náhodný výběr, sešlo se třiatřicet sympatických nadšenců, kteří rozhodli nakonec tak kvalifikovaně, jak to možná často nedokážou ani odborné poroty. Festival i filmy je natolik nadchly, že ještě než skončilo poslední promítání, založili si vlastní internetové stránky a příští rok chtějí vše sledovat i nadále jako samozvaná „stínová porota“.
A tak se nakonec nečekaná věc stala jen mimo festival: zpravodajství veřejnoprávní televize (je hlavním mediálním partnerem festivalu) se 2. dubna ve svých Událostech zabývalo podnětem nejmenovaného občana (sic!), který ho zaslal Magistrátu hlavního města (ročně jich dostává několik tisíc a mnohdy daleko závažnějších). Tohoto občana prý trápí, jestli náš festival nepropaguje (v rozporu se zákonem) výrobky jedné firmy, která ho sponzoruje. Ta obava propukla až letos, v závěru veleúspěšné akce a nové mezinárodní soutěže, tedy po čtyřech letech, co tato firma Febiofest podporuje. Samozřejmě, stačí se projít festivalovými kiny, areálem nebo zalistovat v našich materiálech, aby bylo jasné, že nic takového se neděje. Možná by bylo i jednodušší a obvyklejší svou stížnost zaslat přímo nám a žádat její řešení od těch, kteří jsou organizátory akce. Nic takového se však nestalo - anonymní občan se nezveřejněným e-mailem obrátil jen na televizi a ta s nebývalou rychlostí, neobvyklou vstřícností a aktivitou (které se někdy marně domáhají i politici) začala jeho podnět ve svých hlavních zprávách řešit. Já se o něm poprvé dozvěděl hned po důležitých událostech ze Zimbabwe, Irska a Polska.
Takový zájem o náš festival jsem vskutku nečekal. Teď nevím - šlo jen o nějakého mimořádného občana, nebo snad o začátek nového zpravodajského trendu? Ale proč toho nevyužít - ze sezení v kině mě přece jen již dost bolí záda, a tak zkusím neztrácet čas v čekárně u lékaře a dám podnět přímo panu šéfredaktorovi zpravodajství. Sledujte pozorně, jak promptně mou bolavou záležitost vyřeší, protože bych se rád s vámi všemi, co máte rádi dobré filmy, ještě sešel v dalších městech Čech a Moravy na regionálních ozvěnách festivalu!
