Středa 19. června 2024, svátek má Leoš
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Náhle osvícená soudkyně a volební guláš

Česko

DENNÍ HLÍDKA Když se vám nelíbí váš soudce, buďte na něj oškliví. Sežeňte si podporu pár radikálů, ti trochu zakřičí, napíší pár stížností a soudce to nakonec ještě rád zabalí. Takové poučení si může leckdo vzít z případu Věry Bártové, soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 1. Bártová dostala na starost případ osmičky neonacistů a ultrapravičáků, kteří se podle obžaloby provinili vylepováním samolepek a pořádáním nazzi akcí.

Dva z nich držela rok ve vazbě a zahájila i hlavní líčení. Pak se ale na ni sesypala ze všech stran kritika a Bártová se najednou prohlásila za podjatou. Její usnesení nyní nabylo právní moci a celý proces se musí zopakovat.

Soudkyně naznačila, že hlavním impulsem pro ni byl dopis organizace K213, která fanaticky hájí práva otců připravených o své děti. Dopis Bártové vytkl její komunistickou minulost a dodal, že jde o skutečnost „neslučitelnou se spravedlivým souzením takzvaných neonacistů“. Soudkyně si to vzala osobně a prohlásila, že se cítí být natolik negativně ovlivněna takovými názory a závěry namířenými proti její osobě, že nemůže zodpovědně zaručit maximální míru objektivity rozhodování.

Jenže ustát kritiku veřejnosti by mělo patřit k základní výbavě každého soudce. Navíc skutečnost, že byla členkou KSČ, Bártová ví už od chvíle, kdy do strany vstoupila, a prostý fakt, že soudí neonacisty, jí také uniknout nemohl. Zvažovat podjatost proto Bártová měla tak někdy před rokem, nikoliv nyní. *** Leckdo si před týdnem liboval, jak hezky Ústavní soud zatočil s nakupováním voličů. Vojtěch Šimíček z Nejvyššího správního soudu na blogu Jiné právo tuto naivní radost pořádně pokazil. „Obchodně tržní způsob“ získávání hlasů sice Ústavní soud označil za nepřijatelný, svůj postoj však podle Šimíčka nepodpořil žádnými argumenty.

Takže jen ve zkratce. „Je již zcela obvyklé, že v průběhu volební kampaně strany rozdávají nejrůznější předměty a nabízejí bezplatné služby: od populárního předvolebního guláše a piva přes trička, balónky, propisky, kapesníčky...,“ postuluje pro začátek Šimíček. A vzápětí se ptá, jestli je ještě vůbec legitimní ptát se na existenci rozdílu mezi takovou volební agitací a přímým nákupem hlasů za 300 korun jako v severočeské Krupce.

Šimíček si odpovídá, že ano. Východiskem je podle něj důsledné respektování principu svobodných voleb, tedy svobody „rozhodování každého jednotlivého voliče“. Ta je podle něj zachována i v případě, že si volič u stánku jedné politické strany vezme upomínkové předměty, sní guláš u strany jiné a u třetí vypije pivo. Pořád se totiž jedná o reklamu, a nikoliv o přímé materiální zainteresování na volebním výsledku.

Naopak přímý nákup hlasu provázený odvozem do volební místnosti, předáním předvyplněného lístku a odebráním lístků jiných tuto svobodu podle Šimíčka přímo ohrožuje, a navíc staví na hlavu i zásady přímosti, tajnosti a nakonec i rovnosti hlasování. Tento rozdíl však Ústavní soud podle něj zcela pominul.

***

Je vůbec legitimní se ptát na existenci rozdílu mezi volební agitací, při které strany nabízejí bezplatné služby jako guláš, pivo, trička či propisky, a přímým nákupem hlasů za 300 korun?

O autorovi| VÁCLAV DRCHAL, redaktor LN

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!