Byl to nabitý den. Ráno se konala novinářská projekce českého dokumentu Gyumri - filmu, který si jeho režisérka Jana Ševčíková financuje na vlastní pěst. Distribuuje ho odnož Mezinárodního festivalu dokumentárních filmů Jihlava, který kdysi založili čtyři maturanti, protože neměli kde vidět základní díla světové kinematografie.
V poledne přišlo na řadu neformální setkání filmových novinářů se zástupci plynárenské společnosti RWE Transgas. Ta do české filmové scény za poslední čtyři roky nasypala na 150 milionů korun. Podporuje festivaly v Karlových Varech a ve zmíněné Jihlavě, nově také Letní filmovou školu v Uherském Hradišti, je koproducentem čtyř tuzemských celovečerních snímků, které budou mít premiéru v roce 2009, spolupracuje na vysílání Nocí filmových nadějí na Nově, během nichž mají studenti filmových škol možnost představit své filmy a to není zdaleka všechno.
Večer pak proběhla panelová diskuse za účasti dokumentaristy a manžela generální guvernérky Kanady Jeana-Daniela Lafonda, bývalého děkana FAMU Michala Breganta nebo filmového praktika i teoretika Víta Janečka. Padala vznosná slova o tom, že dokumentární filmy jsou veřejný prostor, obecný statek i nástroj demokracie a že souvisejí se zdravím společnosti. Mluvilo se o tom, jak Kanada svou kinematografii podporuje, zatímco český prezident film považuje za jakýsi koníček.
Byl to nabitý den, ale byl krásný. Utvrdil v člověku vědomí, že lidé jsou ochotní za film bojovat, protože na něm záleží a protože může být i - pozor! - uměním. Následovalo probuzení do dalšího rána ve státě, kde kinematografie podléhá dvěma zákonům z úsvitu 90. let minulého století, které nemají ani tušení o věcech jako digitalizace, DVD nebo stahování z internetu. Národ sobě!
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
