Neděle 23. června 2024, svátek má Zdeňka
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Česko

„Tak evidentně ženy nechtějí dělat ani ženské sporty.“ NSA tepou lidé za „manel“

Na debatě o ženských kolektivních sportech sedí pouze dvě ženy (31. března 2023). foto: Národní sportovní agentura

O ženských týmových sportech rozhodují zejména muži. Tak vypadá poselství z fotografie Národní sportovní agentury (NSA), která zveřejnila zprávu o projednávání strategie v daném odvětví na další léta. Mezi zástupci jsou přitom pouze dvě odbornice. Agentura nyní čelí vlně kritiky za takzvaný „manel“, ve kterém jsou ženy zastoupeny jen symbolicky, nebo vůbec.
  12:23

„Proběhlo setkání zástupců všech ženských kolektivních sportů, které jsou zařazeny do projektu Koncepce rozvoje konkurenceschopnosti státní reprezentace žen v kolektivních sportech pro období 2022 až 2028,“ uvedla NSA na webu.

Zástupci všech sportů podle ní představili své koncepty aktivace ženských týmů s cílem kvalifikovat se na letní olympijské hry v Los Angeles v roce 2028. Právě zástupci jsou však problematičtí. Na snímku mezi nimi jsou pouze dvě zástupkyně, přestože se jedná o téma ženských sportů, ve kterých by ženský pohled logicky neměl být v menšině.

Průměrné zastoupení žen v národních sportovních federacích v rámci EU činí jen 14 procent, v ČR je to dokonce jen 5 procent.

Strategie rovnosti žen a mužů na léta 2021 – 2030

Přestože ženy tvoří polovinu populace, panely, diskuze a konference, kde jsou zastoupeni pouze muži, stále přetrvávají. A to do takové míry, že se pro ně v angličtině dokonce vžil termín – manel. Tato zkratka vznikla ze slov man, tedy muž, a panel, neboli diskuze.

„V zemi, kde je feminismus sprosté slovo, tohle nepřekvapí. Smutné je to však stále,“ okomentovali například zástupci Národní ekonomické rady vlády (NERV). Situaci glosoval také senátor Václav Láska: „Kdosi mi říkal, že na Ústavním soudě nejsou ženy, protože tam prostě dělat nechtějí. Tak evidentně ženy nechtějí dělat ani ženské sporty...“

Redakce iDNES.cz oslovila Národní sportovní agenturu s žádostí o vyjádření, zda jí takové složení přijde v pořádku a jestli pro lepší zastoupení žen v rozhodovacích pozicích v současné době něco dělá.

Podle mluvčího Jakuba Večerky NSA zasílá pozvánku na setkání na dané sportovní svazy. „Tyto sportovní svazy si následně delegují a určují své zástupce, kteří se setkání účastní. Pokud máte dotaz ohledně toho, proč byl daný sportovní svaz reprezentován zrovna touto osobou, je potřeba se obrátit na příslušný svaz,“ odpověděl.

Jenže ani ve sportovních svazech situace není lepší. Četné odborné studie totiž dlouhodobě poukazují na problém nízkého zastoupení žen v rozhodovacích orgánech souvisejících se sportem. Například průměrné zastoupení žen v národních sportovních federacích v rámci EU činí jen 14 procent, v ČR je to dokonce jen 5 procent. Složení na fotografii tak zastoupení žen v podstatě odpovídá.

Na nelichotivá čísla poukázala vládní Strategie pro rovnost žen a mužů. Autorky a autoři podotkli, že tématům účasti žen ve sportu a spravedlivého rozdělování financí na sportovní aktivity není věnována dostatečná pozornost.

Ženy patří do kuchyně. Argument na denním pořádku

Sportovkyně přitom navíc čelí soustavným problémům i diskriminaci na základě stereotypních představ o ženách. Příkladem jsou fotbalisté z Příbrami, kteří komentovali ženský fotbal, mimo jiné například slovy „není to úplně sport pro holky, spíš by se měly věnovat víc plotně“. Video klub po ostré kritice zakrátko ze sociálních sítí raději smazal.

Ženské sporty jsou navíc často sexualizované. Například norské reprezentantky v plážové házené dostaly pokutu za nevhodné oblečení poté, co v neděli v rámci mistrovství Evropy nastoupily k zápasu v šortkách místo nařízeného spodního dílu bikin. Britskou atletku zase rozčílilo, když jí pořadatelé vytkli, že je příliš odhalená.

Sportovkyně tak soustavně usilují o změnu pravidel a přístupu, neboť jsou podle nich ženy nuceny nosit oblečení, ve kterém se mohou cítit nepříjemně či trapně. Bikiny či bílé šortky mohou navíc přispět k diskomfortu například během menstruace, která ve sportu zůstává nadále částečným tabu, přestože o ní stále více sportovkyň začíná otevřeně mluvit.

Další ilustrací nerovných podmínek lze zmínit boj za rovné platy sportovkyň. V ženském profesionálním sportu je totiž gender pay gap, tedy rozdíl v odměňování mužů a žen, mnohem hlubší než v jiných odvětvích.

Podle studie BBC z roku 2017 dostávají ženy a muži stejnou odměnu v 83 procentech z analyzovaných sportovních odvětví. V 17 procentech sportů stále existuje pay gap, ale zato v řádech milionů. Například na seznamu časopisu Forbes jsou mezi padesáti nejlépe placenými sportovci světa za rok 2021 jen dvě ženy – tenistky Naomi Osaka na 12. a Serena Williamsová na 28. pozici.

Manely nejsou v Česku novinkou

Podobná vlna kritiky se strhla v roce 2019, když tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch zveřejnil fotku z otevření Centra porodní asistence na Bulovce. Přestože děti rodí ženy, na fotce není žádná.

„Možná že na této fotce jsme se náhodou sešli jen muži, ale mohu vás ujistit, že téma porodních center a vůbec zvyšování kvality služeb v porodnicích velmi úzce konzultujeme s porodními asistentkami,“ ujistil Vojtěch po vlně kritiky.

Tímtéž tématem se zabýval také server Refresher během debat odborníků o volbě prezidenta, kde ženy rovněž téměř chyběly. Server tak oslovil odbornice napříč odvětvími, přičemž ten samý den se jim sešly desítky kladných odpovědí.

Když o ženách rozhodují muži

Proti manelům se vymezuje stále více organizací i institucí. Tématu se věnovala například také Valerie Julliand z OSN na základě vlastní zkušenosti. „Na světě neexistuje téma, které by se netýkalo žen. Ať už je to vzdělání, zdraví, konflikty nebo infrastruktura,“ shrnula ve svém komentáři.

Manely jsou ovšem jen špičkou ledovce. Klíčovým problémem je, že ženy ještě pořád nejsou nedostatečně zastoupeny v rozhodovacích pozicích napříč odvětvími, ať už se jedná o byznys, vědu či politiku. „Zejména na panelových zasedáních na vědeckých konferencích, jejichž cílem je diskutovat o problémech z různých úhlů pohledu, je zásadní, aby tyto pohledy přesahovaly pohledy bílých mužů,“ zdůraznila také Julliand.

Nedostatečné zastoupení žen má příčinu mimo jiné v genderových stereotypech. Tedy například v názorech, že ženy nemohou být dobrými šéfkami, protože jsou emocionální, nebo že jim náleží péče a práce v domácnosti, nikoli v exponovaných pozicích. Do dalších příčin lze zahrnout rovněž také netransparentním pravidla pro postup do těchto pozic či absenci flexibilních úvazků a ztížené podmínky při slaďování kariéry a mateřství.