Obratný politik ví, jak důležité je mít vnějšího nepřítele. A těžko se hledá atraktivnější než spekulant, chamtivý finanční žralok bezohledně odepisující předlužené země. Záběry řeckého premiéra Papandrea s kulisou malebné rybářské vesničky, skuhrajícího, jak jim jeho nebohá země padla za oběť, se staly kultovní záležitostí.
V různých fázích eurokrize spekulantům spílala německá kancléřka i francouzský prezident. Až zadali Evropské komisi prověřit, jak to s nimi je. Výsledek auditu nebyl překvapivý, a proto nebyl nikdy oficiálně zveřejněn. Komise konstatuje, že žádné spekulace se nekonaly a investoři jen oprávněně zvedli úroky problémovým zemím.
Problém je bohužel jinde. Falešná iluze bezpečí eurozóny svedla spekulanty k tomu, že po rizikových dlužnících roky žádali nesmyslně nízké úroky. Teď je jen zvedli na přirozenou míru, kde měly být dávno. Bez euroiluze by Řekům a Irům dávno nikdo nepůjčil. Argentina před lety zkrachovala se státním dluhem pouhých 56 procent HDP, Řecko teď míří ke 160 procentům. Za podlehnutí falešné iluzi musí investoři zaplatit ztrátami. Přesně tady se mohou politici předvést, jak si umí na spekulanty došlápnout.
