Rada ČT se musí před volbou televizního ředitele vypořádat i se snahou politiků její výběr ovlivnit. Na tlaky politických stran, které se snažily do čela televize posadit svého člověka, vzpomíná i bývalý radní. JOSEF KOLINA PRAHA Rada České televize je orgán, který politici rádi a často ovlivňují. A to obzvlášť před volbou šéfa ČT. Právě radní totiž rozhodují o tom, kdo v čele vlivného veřejnoprávního média zasedne.
Na snahu politiků zasáhnout do boje o post televizního ředitele vzpomíná i mediální odborník Jan Jirák, který Radě ČT tři roky předsedal. „Nátlak na radu ČT sílí právě v době volby ředitele. Já sám jsem to zažil. Šlo o nejrůznější telefonáty a podobně. Vždy to ale bylo o tom samém. Jednotlivá politická uskupení nám říkala, koho by v čele ČT ráda viděla,“ říká Jirák, jenž byl šéfem rady v letech 1997 až 2000.
Ve funkci tak zažil několik vyostřených politických kauz, kvůli kterým se jeho sbor dostal několikrát do hledáčku politických špiček. „Velmi vyostřené to bylo při kauze bamberského kufříku (šlo o reportáž ČT o tom, že tehdejší šéf ČSSD Miloš Zeman měl údajně výměnou za peněžní dar pro ČSSD nabídnout podnikateli Janu Vízkovi místa ve vládě – pozn. red.). Tehdy se politici obraceli na radu s tím, aby to nějakým způsobem řešila. No a my jsme se jim zase snažili vysvětlit, že to rozhodně nevyřešíme,“ vzpomíná Jirák.
Poslancům vadil návrat majora Zemana.
Radu ČT si tak pozvali na kobereček Největší pokus o politický zásah do vysílání veřejnoprávní televize, který Jirák zažil, ale s žádným aktuálním politickým děním nesouvisel. Točil se okolo rozhodnutí ČT znovu uvést populární komunistický seriál Třicet případů majora Zemana. Mnozí politici se odmítali smířit s tím, že by v televizi běžel pořad, který považují za silnou politickou agitku totalitního režimu.
„Politická elita se tehdy rozhodla pro úplné zastrašení rady. Nastal masivní pokus zabránit tomu vysílání. Byli jsme dokonce předvoláni do parlamentu, kde stála poslanecká komise, která nás o tom přesvědčovala,“ říká Jirák. „To byl velmi hrubý zásah do fungování televize. Bylo to tehdy velmi emotivně vypjaté a došlo i na slzy. Postupně to vedlo k tomu, že se rada začala rozkližovat a jednotliví členové rady začali odhadovat svoje možnosti na znovuzvolení,“ pokračuje tehdejší předseda rady.
Mnohem častější než zmíněné předvolání rady do Poslanecké sněmovny je podle Jiráka jakési pokoutné ovlivňování radních. „Nejpravděpodobnější způsob, jak Radu ČT ovlivnit, je vnést svou myšlenku přímo na jednání rady. Jednotliví radní tak vznesou za sebe nějakou stížnost a nikdo netuší, jestli je to opravdu z jejich přesvědčení, nebo jen závazek vůči straně, která jim do rady pomohla,“ zmiňuje nejčastěji používaný způsob ovlivňování Jirák. Radní jsou totiž podle něj velmi úzce vázáni na jednotlivé politické strany. „Radní mají s politiky nějaký kontakt. Ti je totiž do funkce, ať už přímo nebo nepřímo, dostali,“ vysvětluje Jirák.
Politici většinou útočí na publicistické pořady Další kapitolou politického zasahování do programu ČT jsou takzvané přiznané stížnosti. Jde o rozezlené dopisy či emotivní telefonáty, které reagují na zcela konkrétní pořady. „Většinou pak na publicistické reportáže, které odkrývají nové skutečnosti libovolné kauzy. Takových stížností přichází tak deset ročně a z devadesáti osmi procent nevedou k žádnému postihu našeho redaktora,“ odhaduje četnost stížností mluvčí ČT Ladislav Šticha. Naprostou výjimkou je zcela nová stížnost předsedy KSČM Vojtěcha Filipa na dokumentární cyklus Proces H, který mapuje den po dni vykonstruované soudní řízení s Miladou Horákovou. Filip dokumentu vyčítal neobjektivnost a nevyváženost. „Je to absurdní. Nepamatuji si, že by nás někdo napadl kvůli podobnému pořadu,“ řekl Šticha.
