Ve Francii nastal čas pravidelných jarních módních přehlídek. Odrazí se v novém stylu oblékání krize? Je o ní slyšet ze všech možných stran. Ženský časopis Elle, a tomu se přece věří, už přispěchal s nápadem na nový směr v odívání. Jmenuje se docela postaru. Pyžamo. Jako kdyby pohodlí, které se ztrácí na trhu práce, měl nahradit svrchní oděv, jako kdyby neklid z ekonomické krize uvnitř každého jedince mělo skrýt navenek vystavované pohodlí. Z druhé strany Atlantiku lze zase zaslechnout prognózu, podle níž se má módní průmysl připravit na éru „prosté elegance“ (austerity chic). Takže pyžamo z Francie doplňuje neokázalost z Ameriky. Pyžamový styl, pro nějž lze sotva najít francouzské kořeny, má ostatně v angličtině už dávno své označení: loungewear čili oblečení pro volný čas.
Pyžamo, kimono, koupací plášť, to jsou oděvy přicházející do kdysi zaostalé Evropy z pohádkových říší Orientu. V zemích budovaných ve jménu Alláha, v čínských Říších středu, nemluvě o Japonsku, tam všude se stal pohodlný oděv tradicí. Přetrvává dodnes – bez ohledu na proměny módy. A na pyžamu tu nikdy neulpěla pečeť pokleslé elegance oděvů pro volný čas nebo lenošení, jak se tomu stalo na Západě.
Ale kupodivu i silně zakořeněná tradice má někdy na kahánku. Kupříkladu v Číně se v souvislosti s loňskou olympiádou v Pekingu rozběhla kampaň proti pyžamu. Místní byli vystaveni přesvědčování, aby upustili od zvyklosti vycházet na ulici v tomto tradičním domácím obleku. Šanghaj dokonce vyhlásila pyžamu válku, neboť je neestetické, a dokonce je snad i dokladem nedostatku civilizovanosti. Donedávna se sázelo na ekonomickou teorii hovořící o specifickém rytmu hospodářství jednotlivých světových oblastí. Dnes se názor změnil, Asie a Západ jsou podle něj propojeny v dobrém i zlém a USA s Evropou stahují Asii do hlubin krize. Co ale platí na poli finančním, nemusí platit ve sféře kulturní. Viz pyžamo. Můžeme si vsadit na to, že do Číny „prostá elegance“ nikdy nepřijde, protože pohodlné či ledabylé oblečení ji nikdy neopustilo.
Jinak ale na trhu s krásou Asie Západ vzorně následuje, jak ukazuje takzvaný lipstick index čili ukazatel odbytu rtěnek. Navzdory ekonomickému poklesu drží asijské spotřebitelky kosmetických přípravků na zkrášlování „rtěnkový index“ na stejných, či dokonce vyšších hodnotách, než jakých dnes dosahují euroamerické ženy.
O co vlastně jde? S pojmem lipstick index přišel Leonard Lauder, ředitel kosmetické firmy Estée Lauder. Všiml si, že po atentátech z 11. září 2001 se viditelně zvedl prodej rtěnek. Nebylo to ovšem nic tak zcela nového. Ekonomové již dříve zaregistrovali, že v době velké deprese na konci dvacátých let se zvedl odbyt kosmetických přípravků. Na počátku 21. století dali obě zkušenosti dohromady a odvodili z nich novou teorii. Trh s kosmetikou má tendenci růst právě ve chvílích, kdy klesá ochota spotřebitelů nakupovat jiné zboží, a to včetně oblečení. Jinak řečeno, čím více jsou ženy deprimované, tím více se snaží zkrášlovat.
A je tu ještě jedna, trochu přízemnější příčina rtěnkového efektu. Kosmetické přípravky se brzy vypotřebují, a každá žena si tudíž musí obnovovat jejich zásobu. Žena si může odepřít novou kabelku či nový mobil, ale líčit se a zkrášlovat přestat nemůže. Spotřebitelky, nucené rozhodovat, na co mají a na co už ne, volí kosmetiku. A jak nás poučil časopis Elle, podléhají kouzlu pohodlného oděvu. Se zářivými rty a zahalena v hebkém županu se krizi čelí nejlépe.
O autorovi| ZDENĚK MÜLLER, autor je pařížským dopisovatelem Pátku
