MOSKVA/PRAHA Sovětské továrny, sídliště a elektrárny, které byly vybudovány v Afghánistánu před i během sovětské okupace budou podle všeho opraveny.
Rusko totiž navrhuje mezinárodnímu společenství, aby investovalo potřebné prostředky, zatímco Moskva poskytne materiál, inženýry i další odborníky.
S takovým návrhem hodlá ve čtvrtek na konferenci o Afghánistánu vystoupit ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov. Už v úterý se přitom na plánu obnovy sovětského dědictví v Afghánistánu dohodli v Bruselu náčelníci generálních štábů NATO a ruské armády.
Lavrov v Londýně ale chce prosadit, aby se rekonstrukce sovětských staveb v Afghánistánu stala jednou z priorit světového společenství a aby jako taková byla zakotvena v závěrečném dokumentu. Podle dobře informovaného ruského listu Kommersant ale zároveň Moskva bude trvat na tom, aby práce mohly provádět výhradně ruské firmy, ovšem nikoliv za vlastní peníze, nýbrž za prostředky vyčleněné na obnovu Afghánistánu mezinárodním společenstvím, především Západem. Za těchto podmínek je Moskva připravena provést generální opravu 142 průmyslových objektů. Kábulská sídliště, tunel a vodní elektrárna Sověti začali budovat nejrůznější stavby v Afghánistánu už v roce 1952, tedy dávno před okupací zahájenou o sedmadvacet let později. V 70. a 80. letech se pak objekty postavené sovětskými inženýry, kteří jsou v Afghánistánu dodnes pojmem, staly základem afghánského průmyslu.
SSSR tady totiž stavěl skoro na zelené louce – absence infrastruktury a průmyslu byla daní za odpor vůči jakékoliv formě kolonialismu. Afghánci zpočátku přijímali „sovětskou bratrskou pomoc“ s nedůvěrou, ale postupně se některé stavby staly obrovsky populární.
Například kábulská sídliště, nazývaná mikrorajóny, patří dodnes k tomu lepšímu v bydlení, co afghánská metropole nabízí. I když minikuchyně a to, že se na úzkých chodbách setkávají cizí ženy a muži, odporuje afghánským tradicím, přesto je o byty v panelových domech ubohého vzezření obrovský zájem. Zvláště poté, co zde byly obnoveny dodávky elektřiny a částečně funguje opět i vodovod a kanalizace.
Ještě daleko větší přelom v životě země znamenaly proslulý tunel Salang a vysokohorská silnice přes hřeben pohoří Hindukúš, která poprvé spojila severní a centrální část i v zimních měsících. Salang přitom Rusové již úspěšně opravili v roce 2002.
Největším sovětským dílem v Afghánistánu, které se rozpadá, je vodní elektrárna Púli Chumrí II na řece Kunduz. Elektřina je afghánskou slabinou a další elektrifikace by u Afghánců našla velkou odezvu.
I přes trpkou zkušenost se sovětskou okupací jsou totiž afghánští občané přece jen na sovětské vojáky, inženýry, estetiku, disciplínu i východní způsob a metody práce zvyklejší než na přístup americký či německý. Proto se stavební ruské invazi nebrání ani afghánské vedení. Navíc Rusové argumentují tím, že stále mají veškerou technickou dokumentaci.
Pochybují pouze západní partneři. Moskva chce totiž získat investice na obnovu „svých“ objektů bez jakékoliv soutěže. „Financování, to je věc světového společenství... My máme právo požadovat přístup k našim stavbám,“ prohlásil ruský velvyslanec u NATO Dmitrij Rogozin. Zároveň označil mezinárodní tendry za „zkorumpované podvody“. Navrhl, aby práci ruských odborníků zaplatily ty bohaté země, které chtějí pomoci, ale bojí se do Afghánistánu poslat své vlastní lidi.
Západní experti ovšem upozorňují na rozdílnou úroveň sovětských staveb. Zatímco tunel Salang je technicky dokonalou a velkolepou stavbou, jiné objekty by bylo lepší strhnout.
***
Afghánská válka Sovětská invervence započala 24. prosince 1979. Do Afghánistánu vtrhlo na sto tisíc vojáků a dalších sto tisíc vzápětí. Nakonec jich zde bojovalo téměř 650 tisíc. Invaze skončila v roce 1989 stažením sovětských vojáků. Během sovětské okupace zahynulo mezi 600 tisíci a dvěma miliony Afghánců. Dalších pět milionů lidí ze země uteklo (do Pákistánu, Íránu atd.) V Afghánistánu Sověti vybudovali mimo jiné většinu hlavních silnic, velkých škol a nemocnic. Stejně tak vystavěli i obytné komplexy v okolí hlavního města Kábulu.
O autorovi| PETRA PROCHÁZKOVÁ, Autorka je spolupracovnicí LN
