Čtvrtek 23. května 2024, svátek má Vladimír
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nečekáme, až na nás přijde řada

Česko

„Můj pohled coby filmového diváka je trochu deformovaný léty práce v kině. Jen málokdy si film užiju, protože na něj většinou koukám optikou jeho komerčního potenciálu,“ říká David Horáček, generální ředitel sítě multikin Palace Cinemas.

Muž, který už devět let řídí síť multikin Palace Cinemas, prý původně žádný hlubší vztah k filmovému umění neměl, do kina chodil tak jednou za měsíc. V roce 1999 se však přece jen přihlásil do výběrového řízení, kterým jihoafrická společnost Ster Century hledala v Brně člověka na místo manažera svého prvního českého multikina v obchodním centru Olympia. David Horáček zareagoval na inzerát a v tendru zvítězil. Začal řídit brněnské multikino a společnost si na něj vzpomněla i tehdy, když začaly být aktuální další plány. „Můj šéf mi řekl, že hledají někoho, kdo by mohl zastřešovat aktivity společnosti v rámci celé České republiky a že bych byl vhodným kandidátem,“ přibližuje Horáček.

Absolvoval čtrnáctidenní trénink v irském Dublinu zaměřený na provozování multikin, seznámil se se všemi distributory v Česku a nabral nové spolupracovníky. „Základní manažerský tým je stále kompaktní a většina z jeho členů tu působí dlouhodobě. Je to základní rozdíl proti samotným pracovníkům obsluhy v kinech, což jsou většinou brigádníci, často studenti, kteří se nechávají zaměstnat podle podmínek svého studia.“

Mám rád lidi s nápady

Do povědomí veřejnosti se však Palace Cinemas zapsala nejen jednotlivými multikiny, ale také řadou docela osobitých aktivit, jimiž se snaží diváka do kina nalákat. Začátkem prosince bude opakovat loňskou úspěšnou akci Filmánie, při níž nabídla na jeden týden všem návštěvníkům vstupné snížené jen na padesát korun. Už několikaletou historii má filmová přehlídka Palace Film Festival. Minulé pondělí odstartoval v prostorách multikin této sítě už sedmý cyklus Pražské Filmové Akademie a loni obnovila tradici takzvané Noci reklamožroutů, přehlídky reklam z celého světa. „Rád se setkávám s lidmi, kteří přicházejí s různými nápady. Mnohdy se pak stává, že ačkoli nápad nedojde okamžitého uplatnění, po čtrnácti dnech mluvím s někým jiným o další myšlence, napadne mě, že původní idea se s ní dá propojit a něco vznikne,“ popisuje Horáček. „V případě Filmánie jsme se inspirovali v zahraničí, kde tyto akce probíhají několik let v různých obdobích. My jsme ji načasovali do předvánočního období, kdy bývá obvykle menší návštěvnost, a navrhli všem společnostem provozujícím kina a multikina, ať se k ní připojí. Ale nejsme organizátory, jen jsme akci iniciovali.“

Podle Horáčka přivedlo časově omezené snížení cen vstupenek jen do multikin Palace Cinemas začátkem loňského prosince 160 tisíc lidí. „Padesátitisícová návštěvnost týdně je dobrá, pětašedesátitisícová dost dobrá a osmdesátitisícová hodně dobrá. V čase před Vánoci jsem si říkal, že pokud nám sleva vstupného přivede do kin 80 tisíc diváků, bude to super. Cílem nebylo vydělat víc, ale oživit návštěvnost. Při 120 tisících bychom však i vydělali. A návštěvníků k nám přišlo 160 tisíc.“

S ostatními akcemi tomu bylo podobně. „Už před mnoha lety jsme chtěli začít pořádat vlastní malý filmový festival, na němž bychom prezentovali filmy, jaké se líbí nám. To znamená komerčněji zaměřené, multikina přece jenom nejsou artová záležitost,“ přibližuje Horáček vznik Palace Film Festivalu. „Pořád jsme o tom mluvili a nevěděli, kudy do toho, až přišel ředitel brněnského Velkého Špalíčku (nákupní centrum v centru Brna, pozn. aut.) a v roce 2004 rozjel v Brně první ročník. To byl prvotní impulz, po němž se stejná akce rozběhla i v Praze.“ Festival se od té doby koná pravidelně, vždy v půlce listopadu a jeho program se skládá ze tří sekcí - filmových novinek, vítězů festivalů a sekce pro filmové fajnšmekry.

Také Pražská Filmová Akademie, jejíž sedmé kolo odstartovalo minulé pondělí, vznikla ze vzájemného potkávání se lidí různých profesí, ale společného zájmu. „Jeden můj kolega z Ameriky mi vyprávěl o svém kamarádovi, který provozuje v New Yorku jednosálové kino a k uváděným filmům zve jejich tvůrce, aby o svém snímku něco řekli. Zaujalo mě to, a protože jsem zrovna v té době zavadil v novinách o článek týkající se školy tvůrčího psaní, napadlo mě, že by se tyto dvě věci daly zkombinovat. Zmínil jsem se o tom svému obchodnímu partnerovi, šéfovi distribuční firmy Bonton Film Aleši Danielisovi a on okamžitě zareagoval: ,Přesně tohle mě napadlo taky.‘ Spustili jsme akademii, kde se zaměřujeme hlavně na české filmy a zveme si k nim české tvůrce.“

Systém je fér

A co při takových setkáních odpovídá na případné stesky českých filmařů, podle nichž provozovatelům kin zůstává příliš velký podíl ze vstupného (kolem padesáti procent), a výroba filmu se tak z promítání v Česku nemůže zaplatit? „Na takovou věc se nelze dívat bez historických souvislostí. V různých zemích existují různé modely, v ČR ale vždy platilo, že provozovatel kina má ze vstupenky 50 procent a 50 procent odvádí jako takzvané půjčovné distributorovi a producentu. Po roce 1999 chtěli někteří provozovatelé multikin ze vstupenky i větší podíl v důsledku vysokých nákladů na vybavení sálů. My jsme zavedli takzvaný sestupný model, podle nějž v prvních dnech promítání nového filmu odvádíme půjčovné padesát procent a během dalších týdnů je postupně snižujeme souběžně s tím, jak klesá návštěvnost titulu. Myslím, že je to jasný, férový, přehledný a pro všechny strany akceptovatelný systém.“

Digitalizace nám nesmí utéct

Velkým tématem jsou v současnosti pro manažera nové technologie, zvláště pak digitalizace filmového průmyslu. „Film se už nebude přenášet na plátno z filmového pásu, ale půjde o digitální signál. Nejdál jsou s ním zatím ve Spojených státech, kde takhle funguje už 500 kinosálů, byť je to stále zlomek jejich celkového počtu. U nás tento trend bedlivě sledujeme, protože chceme být mezi prvními, až se to začne masově zavádět. Z jednoduchého důvodu - až to vypukne, může rychle nastat nedostatek odpovídajících promítacích strojů a také financí. Jako první se budou pravděpodobně digitalizovat velké trhy, jako je Velká Británie, Francie a Německo. Na nás by mohla přijít řada až poté, a to už by třeba bylo pozdě. Proto si chceme pohlídat, abychom se digitalizovali ještě před touto očekávanou vlnou.“

***

DAVID HORÁČEK

Rodina: Nedávno podruhé ženatý, z prvního manželství má patnáctiletou dceru. „Veronika schroustá v kině téměř každý film, co se hraje. Je pro mě velmi cenným zdrojem informací, protože obecně platí, že lidé chodí do kina nejintenzivněji mezi sedmnácti a pětadvaceti lety svého věku a ona se už tomuto věku blíží.“ Auto: BMW 320 I. Hudba: „Jsem v zásadě rocker. Sice neaktivní, ale byla to hudba mého mládí. Deep Purple, Black Sabath, z modernějších acid jazz, funky a podobně.“ Volný čas: „Zajímám se o film, čtu literaturu, hlavně literaturu faktu, hraji squash, lyžuji, chodím do přírody.“ Dovolená: „Pro Čecha asi ideál: ležet někde u moře a nic nedělat. Vím, že různí lidé odpovídají, při jaké činnosti si nejlíp odpočinou, ale já si nejlépe odpočinu, když nedělám vůbec nic.“

Autor: