Nechme panu prezidentovi jeho svět

Václav Klaus (...) rozhodl. Původcem války na Kavkaze je Gruzie. (...) Člověk žasne, člověk se diví, člověk se může rozzlobit. Ale má smysl panu prezidentovi po tisící a prvé vysvětlovat, že je tak trochu mimo? Nemá. Václav Klaus v loňském roce dostal od Vladimira Putina vysoké státní vyznamenání a teď se pouze snaží toto „dajli medajli“ nějak odpracovat. (...) Václav Klaus je rád v opozici za každou cenu. (...) Ale je poněkud úsměvné, když své „reálné“ argumenty proti ekologickým aktivistům hledá ve sci-firománech Michaela Crichtona nebo hrozí, že se bude přivazovat ke stavbě, která se mu nelíbí. Od státníka a „zralého muže“ bych čekal poněkud dospělejší chování. Chyba je ale i na naší straně. My, co Klause kritizujeme, až příliš přeceňujeme jeho význam. Tím vlastně napomáháme jeho egu, které se hvězd dotýká. Klaus se sice společně s Kubou postavil na stanu Ruska, tedy proti demokratickému světu, ale pochybuji, že jeho postoj ve světě někoho zajímá. (...) Nesouhlasím s ním, ale z hlediska globální politiky je Klaus něco jako nadávající stařeček na lavičce v parku. Demokracii tak neohrožuje, ale připadá sám sobě silnější. (...)