ZPRAVODAJ LN V NĚMECKU Psalo se o tom, že mnohé ze soutěžních filmů na letošním Berlinale spojuje sociální tematika. Nejpozději v polovině festivalu se vyrýsovalo další pojítko mezi promítanými snímky. V řadě z nich – například právě v soutěžním Chériovi – má postarší žena poměr s daleko mladším mužem. Snímek An Education (Výchova), uvedený v exkluzivní sekci Berlinale Special Gala, tuto sérii konečně porušil obrácenou věkovou konstelací.
Očekávaný film předcházela pověst diváckého úspěchu z přehlídky v Sundance, kde se publiku pozoruhodně často líbí komedie o dysfunkčních rodinách: ke slávě a Oscarům za scénář odtamtud vystoupaly třeba filmy Little Miss Sunshine či Juno. Jeho titulní hrdinka má něco společného s Jenny, hlavní postavou An Education: oběma je šestnáct, jsou trochu přemoudřelé, ale přitom toho o „dospělém“ světě zas tak moc nevědí. Jenny žije v Londýně 60. let a upíná se k tomu, aby vystudovala Oxford. Z kolejí spořádaného života ji svede charismatický – a dvakrát tak starý – David. Uvede ji do světa luxusních večírků, chrtích závodů, bezstarostných výletů na venkov i do Paříže. Školačce se z toho zatočí hlava natolik, že zapomene na všechny rady od rodičů.
Mezi áčkovým obsazením, zahrnujícím například Emmu Thompsonovou, Alfreda Molinu či Petera Sarsgaarda, se v hlavní roli neztratila začínající Carey Mulliganová. Ta se Berlinale účastní coby jedna ze shooting stars – mladých hereckých nadějí.
Scénář napsal Nick Hornby, autor bestselerů Všechny moje lásky, Jak na věc a Fotbalová horečka, které byly zfilmovány. Režie se ujala Dánka Lone Scherfigová, podepsaná pod snímky Wilbur se chce zabít a Italština pro začátečníky. V minulosti natáčela podle strohých pravidel severského hnutí filmařské čistoty Dogma 95, An Education je jim však daleko vzdálená. Jde o typicky „hornbyovskou“ romantickou komedii s hořkosladkou náladou a poučením na závěr. Po vynikajícím začátku však bohužel začne být jasné, kam se příběh stočí, a předvídatelnost filmu sebere velkou část kouzla. An Education je zcela v duchu svého názvu poněkud výchovná, ale jak ukázal úspěch v Sundance i na Berlinale, neubírá jí to na divácké atraktivitě. Zástupci českých distribučních společností v Berlíně jednají o zakoupení filmu pro naše kina. Malé snímky o vztazích V hlavní soutěži pak byl uveden americký film Happy Tears (Slzy štěstí), u něhož předvídatelnost naopak nehrozí. Hned po razantním vstupu do děje přichází scéna, v níž dvojice hlavních hrdinek vyměňuje svému alkoholickému otci stiženému stařeckou demencí použité pleny. Následuje například nechtěná exhumace sedm let mrtvého psa, snový sex na medúze a další výjevy. Svérázná komedie vypráví o neurotické ženě, která se skrze svou dysfunkční rodinu odnaučí utíkat před realitou.
Happy Tears režiséra Mitchella Lichtensteina je rozhodně bizarní, ale aspoň nenudí. Dvojici sester v něm hrají známá Demi Mooreová a „královna nezávislých filmů“ Parker Poseyová. „S Parker jsme měly jedinečnou příležitost žít při natáčení skutečně jako sestry,“ řekla na tiskovce Mooreová. Poseyová k sourozeneckému motivu filmu dodala: „Mám bratra-dvojče, se kterým představujeme dvě strany téže mince. Naše postavy s Demi jsou na tom myslím podobně: navzájem se ovlivňují a doplňují.“
„Točí se teď hodně velkofilmů o hrdinech a padouších, ale potřebovali bychom naopak malé, komplexnější snímky o vztazích,“ uvedla také Poseyová. Její spoluhráčka se po většinu své kariéry pohybovala spíše v nákladnějších filmech, ale hrát v nezávislém titulu jí vůbec nevadilo. „Důležitější než studio, které film financuje, je to, s jakými lidmi na něm spolupracujete a jaký má scénář,“ řekla Mooreová.
Přelom Berlinale do druhé poloviny se v úterý nesl v českých barvách. V budově české ambasády proběhla projekce filmu Vladimíra Drhy Anglické jahody. Na filmovém trhu EFM byl promítnut tuzemský zástupce v sekci Generation Kplus – snímek Kdopak by se vlka bál. Večer se pak konal tradiční večírek karlovarského filmového festivalu.
O autorovi| Vojtěch Rynda, redaktor LN
