Jeho hráči neměli jaksi koho reprezentovat. Světový šampionát v létě 1938 ve Francii zažil kuriózní situaci: Rakušané, kteří si vybojovali účast v kvalifikaci, nepřijeli. Jejich země prostě zmizela z mapy světa.
Pár Rakušanů si na mistrovství přece jen zahrálo, ale v německém dresu s hákovým křížem na prsou.
Dopadlo to nevalně. „Německá houževnatost a vídeňský valčík, to nejde dohromady,“ vzpomínal Josef Bican, famózní hráč vídeňského Rapidu i pražské Slavie.
Fotbalistům a jejich fandům v alpské republice muselo březnové nadšení z příchodu Hitlera pořádně zhořknout.
Němci rozprášili špičkový rakouský „wunderteam“ a ani vídeňské kluby Rapid a Austria se nesměly účastnit Středoevropského poháru, tehdejší „ligy mistrů“.
Bolelo to o to víc, že meziválečná Vídeň produkovala fotbalisty světové kvality. Jména jako Platzer, Sindelar či Binder znamenala totéž, co Čech, Henry či Ronaldinho. Nemluvě o největší hvězdě té doby, již zmiňovaném Pepim Bicanovi. Ten však už tehdy ve slávistickém dresu toužil po československém občanství.
