Ad LN 9. 2.: Klaus-Švejnar: remíza
„Tak nám nezvolili Václava,“ řekla paní Müllerová. „A kterého? Já znám dva,“ odpověděl Švejk. „Jednoho před ním a druhého po něm.“ „No přece toho, co teď končí na Hradě a moc se mu tam zalíbilo,“ upřesnila paní Müllerová. „Jo toho?“ Švejk odpověděl hned - „tak jak ho znám, dal si teď v lánském hájku šloufíka a stýská si na hrudi své paní, že všechno je švajneraj!“ Martin Skyba, martinskyba@volny.cz
Králíci z klobouku
Ad LN 12. 2.: Nášlapná mina Bobošíková
Dotaz pro Mistra Vladimíra Jiránka, autora Králíků z klobouku: Bobošíková tažená z klobouku je Bob, nebo Bobek?
Marcel Telinec, Praha
Neurážejte králíky
Ad LN 14. 2.: Králíci z klobouku
Reaguji na dopis pana Telince. Bob ani Bobek nejsou žádní patolízalové, kteří by se převlékali do červených hadrů, jen aby se zalíbili funkcionářům KSČM. S panem Jiránkem se neznám, ale věřím, že o svých králících určitě ví, že mají charakter.
Bedřich Centner, centner@holice.cz
Taková absence citu tu od normalizace nebyla
Ad LN 18. 4.: Tyjátr kolem pražských divadel...
Přísahám při všem, co je mi nejdražší, že jsem panu Ivanu Krausovi nedal žádný úplatek, a dokonce jsem ho ani nepožádal o tu krásnou zmínku o divadle Semafor v tomto ctihodném listě. Moc mu za ni děkuji, ale ještě víc za obsah jeho článku.
Pokud se ozvu ve věci zvláštní grantové politiky pražského magistrátu já, bude to hlas potrefeného. A tak jsem nadšen tím, jak lidé, kterých se to takříkajíc netýká, soudí stejně jako my. Ohromným kladem rozhodnutí pražské radnice je, že sjednotilo úctyhodné množství těch, kteří až dosud neměli zapotřebí napřít svou sílu společným směrem. A velmi si cením zvláště těch, kteří nám pomáhají, aniž by jim z toho kynul jakýkoliv zisk. Jejich motivací je pouze fakt, že se nedokážou dívat na to, jak někdo rozhoduje o něčem s takovou absencí citu a pochopení, s jakou jsme se v naší branži od dob neblahé normalizační éry dosud nesetkali.
To slovo cit jsem použil naschvál, protože vím, že pro ty, kteří o divadlech dnes rozhodují, je zbytečné až směšné. Do světa trhu se nehodí a já si ho tu připínám na fiktivní klopu své duše, abych se proklamativně odlišil do těch, kteří ho vyřadili ze svého slovníku. A kteří netuší, že k problémům divadla je třeba přistupovat s citem.
Jiří Suchý, divadlo Semafor
Jakýpak žlábek?!
Ad LN 12. 4.: Ať žlábek dál zůstává...
VLidových novinách jsem se dočetl, že paní Oeburgová zaslala České televizi dopis, ve kterém se pohoršuje jmenovitě nad hlasatelkou zpráv paní Evou Souhradovou. Konkrétně uvádí, že není vhodně oblečena a že se jí musí dívat do „žlábku poprsí“.
Nevím, zda a jak na tento dopis někdo reagoval, ale osobně si myslím, že za jakoukoli reakci, a to zejména ze strany vedení televize, tento dopis nestojí. Zdá se mi, že autorka dopisu musí mít nějaký osobní problém, protože pro mě je skutečně překvapující, že si za terč své kritiky vybrala zrovna paní Souhradovou - ta je tou poslední, která podlehla současnému trendu oblékání všech hlasatelek.
Možná že je v poslední době „odvážnější“, ale rozhodně ne natolik, aby to kohokoli normálního pohoršovalo. Paní Souhradová naopak působí většinou až příliš cudně a vůbec své ženské tvary nezdůrazňuje. Petr Kraus, Praha
Je kultura jen kratochvílí bohatců?
Ad LN 12. 5.: Za Prahu sobeckou
Zaujal mne článek Ladislava Tajovského, který rozpracovává tezi pana prezidenta Klause o „nedivákovi, jenž dotuje diváka“.
Autor dochází k těžko zpochybnitelnému tvrzení, že většina občanů ČR nežije v Praze. Ve sporu o financování pražské kultury však jde o divadla, galerie, festivaly atd., které platí nebo neplatí město Praha. Jiná města na ně nepřispívají, ačkoli je jejich obyvatelé celkem hojně navštěvují. Nález, že zdaleka ne všichni bydlí v Praze, jakkoli věcně správný, nemá k problému co dodat. Bohužel na této úrovni se pohybuje celý text. Dalším autorovým zjištěním je, že většina obyvatel ČR je příjmově podprůměrná a „kulturu“ si prý nemůže dovolit.
Kultura je autorem prezentována jako kratochvíle bohatců. Odtud není daleko k vnímání umění jako buržoazní kratochvíle, která je placena z kapes prostých, ale poctivě pracujících „obyčejných“ lidí. Plošná dotace na vstupenku je v tomto myšlení logická: jde jí o umění vpravdě lidové, o umění pro všechny.
Pokud se to nelíbí těm, jichž se to týká přímo existenčně, navrhuje autor „umělcům“, aby několikrát měsíčně sehráli „komerční škvár“ a tím si na své tzv. umění vydělali.
Název celého článku a úvaha o tom, že většinu lidí jejich práce nebaví na rozdíl od umělců, kteří ji dělají s potěšením a ještě chtějí prachy - to rovněž nelze pominout.
Jistě je zajímavé seznámit se s tím, jaké úvahy se honí hlavou vysokoškolského učitele, ale to je tak vše. Zabývat se jimi nemá cenu, snad jen pro pozoruhodný tón ignorantství a plebejskosti, které je vše neznámé a cizí nepřítelem.
Nicméně k debatě o vztahu Hlavního města Prahy a potažmo celé společnosti ke kultuře to nepřispívá ničím. Praha, respektive její radní by měli říct zřetelně: tuto kulturní aktivitu chceme z těch a těch důvodů podpořit, takové užití nám svěřených peněz považujeme za správné. Podpora je akt volby a výběru. Michal Dočekal, šéf činohry ND
Budu zdravě a vydatně jíst. Na podporu radaru
Ad LN 3. 6.: Po aktivistech bude nyní o hladu...
Chystal jsem se v květnu zahájit hladovku na protest proti své nadváze. Ovšem vzhledem k tomu, jakým účelům nyní hladovky u nás slouží, rozhodl jsem se jinak. Abych dal najevo své jednoznačné přesvědčení, že americkou protiraketovou stanici v Česku nutně potřebujeme, budu až do konce června zdravě a vydatně jíst. Zároveň vyzývám spoluobčany, aby podporu radaru vyjádřili obdobným způsobem. Michal Němec, Jablkoň, jablkon@jablkon.com
Popleta Šíp
Ad Pátek LN 18. 4: Nikdy nic nepodepisovat
Z rozhovoru Aleny Plavcové s Karlem Šípem jsem se mimo jiné dozvěděl, že tomuto baviči fungují aspoň některé orgány, pakliže se stal téměř v šedesáti podruhé otcem. S mozkem je to však horší.
Pokud blouzní, že jsem mu dával podepsat petici Několik vět, možná v Rakousku na zájezdu fotbalové Amfory, za kterou jsem tehdy hrál, musím ho opravit, že zájezd se konal na podzim roku 1985, kdy na nějaké petice ještě nebylo ani pomyšlení. Pak jsem z tohoto slovutného týmu odešel a Několik vět mu o čtyři roky později marně předkládal herec Ondřej Vetchý.
Víc mi však vadí jiná Šípova lež, že prý jsem nebyl dobrý fotbalista. V tom Rakousku jsem dával, prosím pěkně, hned dva góly a Šíp si ani nekop.
Jan Rejžek, Praha
Basa z toho bude
Ad LN 26. 6.: Dva Češi sbírali v Indii brouky. Hrozí...
Entomolog Švácha spodky v base máchá; v Indii se s Kučerou rozhodli, že poberou vzácné brouky, motýly slávy lesku pro chvíli.
Zapeklitou řeší věc vyšší soudní zřízenec, zda je horší po právu pro kšeft nebo pro slávu lovit hmyzí chudinky, kteří z lidské rodinky polovinu mají genů; nedělejte si z nich menu, nesbírejte do sáčku; nespolknou vám vytáčku, že nešlo o kšeft na burzy, jen exponáty pro kurzy školské vědy chudé, basa z toho bude.
Darius Nosreti, info@darius.cz
Samozvanec Havel?
Ad LN 3. 6.: Nad Havlem mě oblila vlna hněvu
A nás zase oblila vlna údivného hněvu nad Úhlem pohledu Pavla Béma. Článek je frázovitý a populisticky dráždící vlastenecké city (pan Bém se přece v Praze narodil! ... a taky jeho děti! ... a má Prahu přece rád!), takže kritizovaný Václav Havel se mění v cosi zcela odpudivého, v jakýsi nepříjemný hmyz, neboť asi nemá rád pražská „malebná zákoutí“.
Panu primátorovi připomíná exprezident Havel Bulgakovova poštívače Azazela, který - zřejmě stejně jako Havel - „udává, vysmívá se, provokuje, popichuje“, a to vše jen „účelově“. Jaký že účel sleduje ten všeznalec Havel? Není pochyb, že pan bývalý prezident projevuje egocentričnost vysokého stupně: „ON“ je prý samozvaná autorita, ON naše oči otvírá „rádoby vyšším cílům“, totiž nám, prostým občanům. Jeden čte a koprní! Celý svět se zřejmě asi strašně mýlí, když v Havlovi vidí hlubokého politického myslitele!
Anna a Radim Paloušovi, Praha
Jaký černoch?! Vždyť Obama je napůl bílý
Ad LN 6. 11.: Volili jej černoši, chudí... a bohatí
Přívrženci Baracka Obamy jsou radostí bez sebe (a jeho oponenti naopak), mimo jiné proto, že do nejvyšší funkce v Americe se dostal poprvé černoch. Jak smutné tvrdit něco takového, co není pravda. Proč je přijatelné, aby bílí a černí občané zcela s klidem prohlásili každého člověka, který je napůl bílý, za černého, a ani se přitom nezačervenali? Oč lepší je svět nezkažených malých předškoláků, kteří ve školkách nevnímají rasu svých kolegů a kolegyň, protože ji nevidí. Všímají si toho, je-li ten člověk hodný, či zlý, půjčuje, či nepůjčuje hračky. Na takový svět dospělých se zatím můžeme jenom těšit.
Pavel Veleba, velebap@chello.cz
Pojistka Ingolstadt se zrodila před Klausem
Ad LN 29. 9.: Jařabova hloupá změť nesmyslů a lží
„V polovině devadesátých let byl Václav Klaus předsedou vlády, která pod jeho vedením tuto ,pojistku‘ (míněn ropovod z Ingolstadtu, pozn. P. P.) z vysoce pragmatických důvodů vybudovala.“ Cituji zástupce vedoucího kanceláře prezidenta ČR Petra Hájka z článku hájícího zahraničněpolitickou orientaci Václava Klause vůči Rusku před kritikou Josefa Jařaba. Konkrétně šlo v polemice mj. o to, jaké byly zásluhy VK na tom, že jsme v 90. letech dokázali snížit závislost na ruské ropě a plynu.
Před časem jsem v Hospodářských novinách (Příliš dlouhá cesta k ropě, 27. 8. 2008) v jiné souvislosti podrobně i s daty a čísly vládních usnesení doložil, že samotnou myšlenku a všechny podstatné kroky k vybudování této pojistky je třeba připsat vládě České republiky ještě za dob federace. Konkrétně s nápadem na ropovod z Bavorska přišel již ve druhé polovině roku 1990 (!) ministr průmyslu a obchodu Jan Vrba, který také do vlády předkládal všechny materiály. Posledním vládním usnesením (čtyři dny před podáním demise) byly poskytnuty státní záruky na úvěr pro financování ropovodu a nové vládě bylo doporučeno pokračovat v zahájených pracích. - Pravda ovšem je, že u slavnostního přestřižení pásky byli už jiní.
Bylo by zajímavé zjistit, proč pak došlo ke zbytečnému zdržení stavby, vzniklému tím, že novou vládou byla znovu, ještě jednou, zadána - tentokráte společnosti Artur D. Little - studie, která měla doporučit, odkud ropu přivést. Nakonec totiž i tato studie potvrdila správnost původní volby vlády, které jsem předsedal.
Petr Pithart, místopředseda Senátu PČR
Trumfovali se, kdo má v kapse milion
Ad LN 11. 10.: Vražda Paroubkova přítele
Bohužel i takto může končit oblíbená sociálnědemokratická hra: „Kdo z vás to má?“ Václav Vančura, Tábor
Jak charakterizuje sám sebe pan doktor Mahler
Ad LN 8. 12.: Barbarství
Nakladatelka Slávka Kopecká si postěžovala, že kvůli „barbarské“ stati kolegy Rejžka pravděpodobně přijde o paměti Z. Mahlera.
Mám pro ni radu: nedokončí-li uražený pan doktor paměti, může sáhnout k reedici dnes už polozapomenutého jiného textu, v němž se pan doktor coby zralý třicátník rázně vypořádává „se zrádnou úlohou pravicových stran, jejich vůdců, s reakční úlohou prezidenta T. G. Masaryka, o kterém se říkalo demokrat a humanista. Tatíčkovský kult Masaryka jest dosud opředen mnohými legendami, které záměrně zatemňují jeho úlohu jako vůdčího exponenta surového kapitalistického řádu.“ (Z. Mahler: Julius Fučík a první republika, únor 1954).
O padesát let později pan doktor napsal sice nejedlovská, ale jinak zlatá slova: „Pověz mi, co si myslíš o Masarykovi, a já ti řeknu, kdo jsi... Ten, kdo se vyjadřuje o TGM, chtě nechtě charakterizuje sám sebe.“ Ano, pane doktore, stokrát ano!
Vladimír Just, vjust@tiscali.cz
Dopisy jsou redakčně kráceny.
Své příspěvky posílejte do rubriky Názory na adresu LN, Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5 - Smíchov nebo e-mailem na adresu
dopisy@lidovky.cz Nezkrácené znění dopisů a další ohlasy čtěte na www.lidovky.cz/dopisy
