Čtvrtek 20. června 2024, svátek má Květa
  • Premium

    Získejte všechny články
    jen za 89 Kč/měsíc

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nejsem odkvetlá růže, má jasno Dlask

Česko

PRAHA Stále mu říkají „Dlasky“ podobně jako kdysi, když v roce 2001 na mistrovství světa v Táboře zazářil ziskem stříbra. V sobotu v boji o domácí titul v Kolíně naznačil, že forma se vrací – ve prospěch stájového kolegy Zdeňka Štybara odvedl velký kus práce, takže se před lídrem českého cyklokrosového pelotonu otevřela cesta k obhajobě.

„Co si budeme namlouvat – kdo jiný byl měl mít právo jezdit celý rok v mistrovském dresu, než ‚Štybi‘? Je světová extratřída, patří mu čtvrté místo ve světovém žebříčku, on ten dres prezentuje nejlíp,“ reagoval Dlask po zisku bronzu.

Je mu dvaatřicet a občas bylo možné zaslechnout, že je odkvetlou růží z Mladé Boleslavi. Od zmíněného Tábora 2001 už světovou medaili nezískal, nejlepšími výsledky byly osmé, resp. sedmé místo v letech 2004 a 2005, často jej pronásledovaly nemoce či zranění.

„Odkvetlá růže? Kdepak. Roky se hlásí, trénink bolí víc, ale pořád se cítím dobře. Uprostřed sezony jsem byl dvakrát nemocný, chtěl to rozzávodit a byla to chyba. Naštěstí mám kolem sebe lidi, kteří mi pomohli zpátky,“ nezapomíná na vděčnost pětinásobný mistr republiky, který hodně sází na zkušenosti.

„I přes nemoci jsem v téhle sezoně odjel několik závodů právě zkušeností. Prosincové výsledky nebyly valné, ale teď už jsem to zase já. Natrénováno mám hodně, bude to lepší,“ je přesvědčený jezdec, který v uplynulých týdnech posbíral v závodech série Superprestige několik umístění v první desítce.

Se Štybarem jsou členy belgického profitýmu Fidea, na rozdíl od kolegy má Dlask postavení dojíždějícího jezdce – s rodinou žije v Česku. Do kopců Jizerských hor „Ve stáji to nikomu nevadí. Před dvěma lety jsme tam s manželkou a dcerkou zkoušeli bydlet, ale vydrželi jsme to tři měsíce. Nejsem ‚Štybi‘, který tam šel ve dvaceti a rychle si přivykne, jsem zafixovaný na svůj region. V Belgii ani nejsou kopce, které potřebuju k tréninku, do podhůří Jizerek to mám z domu sotva třicet kilometrů,“ přibližuje. Navzdory přibývajícímu věku je odhodlaný pouštět se dál a dál do bitev s mladými soupeři.

„Ještě několik sezon můžu závodit a věřím, že dobře. Podívejte se na Verveckena, je mu šestatřicet a vítězí. Abych říkal, že skončím třeba příští rok po mistrovství světa v Táboře, tak to se mi v hlavě nehoní.“

A co takhle pokusit se v blízkosti rybníku Jordán o medailovou reprízu? „Navázat na ten slavný rok 2001? To by bylo prima. Všechno je o víře, přestat věřit by byla chyba. Důležité je, jak si to člověk uspořádá v hlavě a jak umí bojovat sám se sebou,“ přemítá chlapík, jemuž zatím patří na světovém cyklokrosovém žebříčku UCI 19. příčka.

Autor: