Pro režisérku to rozhodně nebyla první návštěva Prahy a přiznala, že byl pro ní Febiofest dobrou záminkou, aby mohla toto své oblíbené město navštívit a samozřejmě zde také zajít do kina. Pro české publikum je Adamik zajímavá mj. proto, že se svou matkou Agnieszkou Holland spolurežírovala film Jánošík - pravdivý příběh, který by se měl letos na podzim, po osmi letech od první klapky, dočkat svojí premiéry.
Adamik debutovala v roce 2002 filmem Kdo to štěká?, a V ofsajdu je tedy jejím druhým samostatným režijním počinem. Satirická komedie se silným sociálním podtextem sleduje skupinu bezdomovců, kteří se rozhodnou zúčastnit připravovaného mistrovství světa pro lidi bez přístřeší. Jejich tréninku se ujímá bývalý fotbalista Jacek, toho času také bez domova, a obyčejná hra se pomalu pro všechny zúčastněné stává důležitým bodem jejich života.
Film působí velmi autenticky díky tomu, jak režisérka na tiskové konferenci prozradila, že při přípravách natáčení navštívil štáb řadu bezdomovců na ulici i v různých institucích a našel tam mezi nimi několik zájemců, kteří hercům pomohli s jejich rolemi a ukázali jim, jak se mají chovat a vypadat, aby působili realisticky. Tito bezdomovci se ve filmu také objevují v malých rolích, ale všechny hlavní postavy jsou hrány opravdovými a často velmi známými herci.
Pokračování na str. III
Dokončení ze str. I
„Snažila jsem se, aby film byl velmi realistický, protože jsem se bála, aby nesklouznul do nějaké pohádky,Ž vysvětlila svůj tvůrčí záměr Kasia Adamik. „Je to totiž dosti pozitivní příběh. I když začíná v temném prostředí hlavního nádraží a odehrává se ve světě bezdomovců, směřuje k jakémusi šťastnému konci a je to film plný naděje. Přitom je to pravdivý film, nikoliv snad v jednotlivých osudech, ale v tom, jak fotbalové mistrovství bezdomovců funguje a jak se polskému týmu podařilo dosáhnout na něm úspěchu.“
Adamik pochází z filmařské rodiny, oba její rodiče jsou režiséři -otec je Laco Adamik a matka Agnieszka Holland. Adamik se svojí matkou spolupracuje již téměř patnáct let, a protože nevystudovala žádnou filmovou školu, naučila se od ní vlastně celé řemeslo. Začínala psaním storyboardů pro matčiny slavné filmy jako Úplné zatmění, Washingtonovo náměstí, Julie se vrací domů či Ve stínu Beethovena. Zároveň ovšem s Agnieszkou Holland režíruje i filmu Jánošík, jehož premiéra byla nyní konečně ohlášena na podzim letošního roku. Jánošík, v němž titulní roli vytvořil český herec Václav Jiráček, se začal natáčet již před osmi lety, kdy proběhlo asi třicet natáčecích dní. Pak bylo natáčení z finančních důvodů přerušeno a loni byly teprve dotočeny poslední záběry a nyní se film nachází ve střižně. Adamik přiznala, že bylo velmi zvláštní natáčet scény, které po sobě logicky následují, ale dělí je tolik let. Herec otevře dveře do místnosti a - o mnoho let později do ní vstoupí... Nejtěžší ovšem pro Adamik bylo dostat se do stejné nálady jako při prvním natáčení, vyvolat si stejné pocity, vrátit se k tehdejší poetice a filmovému stylu, protože lidé i režiséři se lety samozřejmě mění.
