Ještě před volbami jsem vyjádřila názor, že systém jedné přihlášky na střední školu je anachronismus. Pro některé střední školy sice může být pohodlný, ale deformuje svobodné rozhodování mladých lidí o jejich budoucnosti. Velmi podobné to bylo s jednou přihláškou na vysokou školu v dobách před listopadem 1989.
Po nástupu do funkce jsem proto vytvořila pracovní tým, který se zabýval změnou přijímacího řízení na střední školy. Připomínám, že jakékoliv zásadnější změny v systému přijímacího řízení se promítnou nejen do příslušné školské vyhlášky, ale bude také potřeba novelizovat školský zákon. Nelze proto očekávat, že by se nový model přijímacího řízení projevil již na jaře roku 2008.
Reforma přijímacího řízení by se koneckonců neměla týkat pouze počtu přihlášek. Závěry práce expertní skupiny lze využít také pro celkovou změnu koncepce přijímacího řízení. Jde nám o vytvoření stavu, kdy bude výrazně omezena potřeba vypisovat přijímací zkoušky. Střední školy by měly začít pracovat s tzv. osobní složkou žáka. Ta nemusí obsahovat jen studijní výsledky, ale bude v ní místo třeba i pro samostatné aktivity žáka (soutěže, olympiády, mimoškolní zájmovou činnost atd.) a testy studijních předpokladů, které bude moci žák opakovaně vykonat v posledních dvou letech školní docházky. Svou roli nepochybně sehraje také demografický vývoj, v jehož důsledku klesne v dalších pěti letech počet žáků vstupujících do prvních ročníků středních škol téměř o třetinu.
Co se týče dalších aktuálních otázek, zastávám názor, že jednostranná podpora určité skupiny oborů, ať už jde o gymnázia, nebo o obory tzv. učňovského školství, není žádoucí. Nepřinese celkový pozitivní efekt a vede ke zbytečnému zvyšování napětí uvnitř celého systému. Maximální počty žáků v jednotlivých oborech škol si stanovují kraje a ministerstvo jim může pouze doporučit, aby tyto regulační páky využívaly s rozvahou a s ohledem na dlouhodobé krajské záměry vzdělávání. Kraje budou určitě muset reagovat na nepříznivý demografický vývoj, zároveň by však měly jasně stanovit kritéria, na jejichž základě se bude k případnému rušení a slučování škol přistupovat.
Dlouhodobý vývoj ukazuje, že úbytek žáků nejvíce postihne tříleté učební obory vyučované v bývalých SOU. Ministerstvo nemá prostředky, aby tyto školy a obory nějak zatraktivňovalo. To je úkol pro zřizovatele a především zaměstnavatele, v jejichž zájmu je s odbornými školami úzce spolupracovat a následně z nich získávat kvalifikované pracovníky. Ministerstvo může pomoci tím, že systém odborného školství zefektivní tak, aby např. nebyl problém získat druhý výuční list v jednoletém zkráceném studiu. Cestou je i propojení počátečního s dalším vzděláváním v projektech celoživotního učení.
O autorovi| Dana Kuchtová, ministryně školství
