Takových příběhů, jako vypráví šestadvacetiletý Dmitrij, jsou stovky. On, stejně jako další desetitisíce zahraničních dělníků v Česku, si přitom chtěl u nás jen vydělat.
PRAHA Mladý Ukrajinec Dmitrij udělal rozhodnutí, kterého dodnes lituje. Odešel od mafiánů, pro které pracoval, a z jejich mučení se vzpamatovává ještě dnes. A má strach, že si pro něj přijdou znovu.
V kavárně, kde sedíme, se co chvíli vyplašeně otáčí a celou dobu se třese. Má prý pocit, jako by ho někdo sledoval. Na jeho rukou a na krku jsou následky „přátelské domluvy“ ještě patrné.
Šestadvacetiletý Dmitrij (jméno bylo z důvodu bezpečnosti pozměněno – pozn. red.) opravdu nevypadá dobře. Je pohublý a bledý a kouří jednu od druhé. Když se rozhodl kvůli ztrátě zaměstnání odjet z jednoho menšího města na východě Ukrajiny pracovat na Západ, netušil, že se jeho cesta do Česka stane jednou velkou noční můrou.
Dmitrij přijel do Plzně na začátku loňského roku, za víza a pracovní povolení zaplatil v přepočtu padesát tisíc korun.
Jako každý Ukrajinec či Vietnamec věděl moc dobře, že bez úplatku to nemá cenu ani zkoušet. Jeho doklady vyřizovali lidé, kteří pracují na Ukrajině pro plzeňskou agenturu, ve které skončil, a kancelář mají hned vedle české ambasády. Po příjezdu do Plzně pracoval v jedné z velkých plzeňských továren.
Byl zaměstnán sice šest dní v týdnu dvanáct hodin denně a agentura mu skoro půlku výplaty kradla, ale pořád si vydělal víc než doma.
Letos v únoru mu však nebylo prodlouženo pracovní povolení, i když práce pro něj podle jeho agentury byla. Zaplatil tak stejně jako jeho kamarádi patnáct tisíc korun jinému zprostředkovateli, svému krajanovi. Díky němu povolení od úřadu práce bez problémů dostal („Chodí tam každý den a zařídí cokoli“) a měl nastoupit do jiné továrny. Jenže práce byla jen občas a „šéfové“ ho často vozili na brigády po celých západních Čechách i do Prahy. Výsledek byl však stejný – nedostal ani korunu.
Protože si na úplatek za povolení musel půjčit, vznikl mu u zprostředkovatelů dluh, jejž ale není schopen splatit. „Pořád nám za něco strhávali, každý den nějaká pokuta. Za jídlo nám brali několik tisíc měsíčně bez ohledu na to, jestli jsme na jídlo šli, nebo ne. Na konci měsíce mi zbyly asi tři tisíce. Ty jsem dal ale za bydlení,“ říká Dmitrij o firmě, kde pracoval. Za brigády, na které ho vozili ve dnech, kdy nebyla práce, dostal jen zálohy na jídlo.
Pokojík bytu, jenž patřil rovněž zprostředkovatelům, sdílel s dalšími čtyřmi nebo pěti lidmi, kteří se často střídali. Všichni na tom ale podle Andreje byli podobně s tím rozdílem, že někdo nepracoval vůbec a pouze mu narůstal dluh. Zprostředkovatelé za Andreje neplatili ani zdravotní pojištění a pracovní smlouvu nikdy nedostal. Nejhorší byly podle něj ale pracovní podmínky ve firmě.
„Už jsem to neustálé vyhrožování, ponižování a nátlak nedokázal prostě snést.“ Proto se rozhodl v červenci odejít. Na ulici ho ale za pár dní přepadli dva ostří hoši, odvlekli jej do bytu, přivázali k radiátoru a několik hodin mučili. Teď sice dělá Dmitrij na brigádách „u mafiána, který je docela hodný“, ale jeho vyhlídky jsou mizerné. Tím, že dělá něco jiného, než na co má povolení, porušil účel pobytu a bojí se i kontroly cizinecké policie. Žije ze dne na den a netuší, co má dělat. Vždyť jediný způsob, jak zde zůstat legálně a získat nové povolení, je zaplatit úplatek lidem, kteří na úřadě dostanou potřebné povolení. A to jsou ti samí, od kterých utekl.
Více si přečtete zítra v Magazínu LN
***
Počet cizinců v ČR
K 31. 5. 2009 Ředitelství služby
cizinecké policie MV ČR v České republice
evidovalo 444 410 cizinců, z toho 175 404
cizinců s trvalým pobytem, 269 006 cizinců
s některým z typů dlouhodobých pobytů nad
90 dnů (tj. přechodné pobyty občanů EU
a jejich rodinných příslušníků, dále víza
nad 90 dnů a povolení
k dlouhodobému pobytu
občanů zemí mimo EU).
Pořadí
podle počtu:
1. Ukrajina 134 707
2. Slovensko 77 985
3. Vietnam 61 092
4. Rusko 28 874
5. Polsko 21 792
6. Německo 16 314
7. Moldavsko 11 052
8. Mongolsko 6808
9. Bulharsko 6138
10. Spojené státy 5272
Zdroj: ČSÚ
V červenci se rozhodl odejít. Na ulici ho ale za pár dní přepadli dva ostří hoši, odvlekli jej do bytu, přivázali k radiátoru a několik hodin mučili.
