Policie teprve ve středu oficiálně potvrdila, že ostatky páru, které byly nalezeny v troskách požárem zcela zničeného domu na samotě poblíž městečka Skara v noci na Silvestra, patřily tomuto vynikajícímu umělci a jeho o šestnáct let mladší druhé ženě Kii Östlingové.
Vroce 1966 získal právem hereckou cenu na festivalu v Cannes za ojedinělý výkon v postavě neúspěšného trpějícího literáta v Carlsenově adaptaci Hamsunova románu Hlad.
Rodák ze Stockholmu pocházel z dvojčat, otec podnikal ve stavebnictví, německá matka zahynula, když byl Per malý. Po studiích herectví v divadelní škole při Královském dramatickém divadle se stal jeho členem, pak přešel na jedenáct let do angažmá Městského divadla v Göteborgu, kde zazářil coby Hamlet. Potom se vrátil na původní jeviště, kde dostal vynikající příležitosti v hlavním partu Voltairova Candida, v Beckettově Čekání na Godota nebo v Millerově Smrti obchodního cestujícího.
Před kamerou poprvé stanul v sedmnácti letech v Johanssonově Mladém orlu. Nejčastěji hrál psychicky rozkolísané mladíky, jako byl učitel v Troellově ekranizaci Engströmova díla Ten musí jít z kola ven (1968), citově odcizený inženýr v Saurově Doupěti (1969) nebo fanatický katolický kněz v Clavellově snímku Poslední údolí (1970). Tage Danielsson mu dal šanci též v jiných žánrech, viz jeho básník Apollinaire v báječné parodii Picassova dobrodružství (1978) a lupič Borka v převodu Lindgrenové knihy Ronja – dcera loupežníka (1984). Naposledy jsme ho viděli jako opatrovníka Lisbeth Holgera Palmgrena v Alfredsonově přepisech Larssonových bestsellerů Dívka, která si hrála s ohněm (2009) a Dívka, která kopla do vosího hnízda (2009).
O režijní dráhu se pokusil tituly Ebon Lundin (1973) a Švédsko Švédům (1983). Svérázný muž hereckou dráhu několikrát přerušil a věnoval se velkochovu kuřat nebo literatuře. Jeho první ženou byla kolegyně Gerd Hegnelová. Syn Boman je také hercem, měl i adoptivní dceru Tatianu.
O autorovi| Jan Rejžek, Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje
