Po absolvování lékařské fakulty v roce 1962 vydal debut Příběhy budoucího lékaře. Obě činnosti souběžně zvládal celý život. Vedle literatury se věnoval zejména veřejnému zdravotnictví. Po doktorandských studiích v Izraeli působil jako poradce ministerstva zdravotnictví a vedl katedru na lékařské fakultě v rodném městě.
Napsal téměř sedm desítek románů, esejů, novel a povídkových sbírek. Třikrát získal nejprestižnější brazilskou literární cenu Jabuti. V roce 2003 ho přijali do Brazilské literární akademie. Před lety rozvířil v kuloárech značný rozruch, když upozornil na fakt, že slavný román Kanaďana Yanna Martela Pí a jeho život (2001), obdařený Man Bookerovou cenou, až příliš připomíná jeho prózu Max a kočky z roku 1981.
Scliarova díla byla přeložena do dvanácti světových jazyků, v češtině známe díky převodům Pavly Lidmilové jeho prózu Leopardi Franze Kafky (Aurora 2002), jejímž hrdinou je mladý židovský venkovan z Besarábie, který se v roce 1916 vydá se zvláštním posláním do Prahy a omylem se setká se zmíněným spisovatelem. V antologii Třetí břeh řeky (Dauphin 1996) se nacházejí rovněž jeho povídky Muž s přesýpacími hodinami a Zátiší u fíkovníku. Zemřel v neděli 27. února na infarkt v Porto Allegre. S paní Judith měli syna Roberta.
O autorovi| Profily osobností, které opustily tento svět, připravuje Jan Rejžek
