Othellovské téma přitahuje pozornost baletu svou dramatickou barvitostí. Na scéně Národního divadla se Othello prvně inscenoval v roce 1959 v choreografii Jiřího Němečka; v roce 1995 se tu objevila slavná Maurova pavana v choreografii José Limóna, který tragédii přenesl do duetů čtyř postav – Othella, Desdemony, Jaga a Emilie setkávajících se v renesančním pavím tanci. Maďarského choreografa Youri Vamose Shakespeare několikrát inspiroval a Národní divadlo již uvedlo jeho Romea a Julii, Svůj balet Othello nyní představil ve světové premiéře.
Zbytnělá pěst, bílá paže a velká klec Vamos si pro svůj balet vybral hudbu Leoše Janáčka: použil části symfonické suity z Tarase Bulby, Sinfonietty, Lašských tanců a Suity pro smyčcový orchestr. Shakespearovu tragédii zahustil do dvou dějství a snažil se podtrhnout vypjaté emoce rozehrávající drama bez dobového ukotvení; na scéně je pouze zbytnělá, hnědá zaťatá pěst a natažená bílá paže, na horizontu pak bílý kruh měnící svou barvu jako symboly zla, dobra a měnících se emocí.
V předehře Othello utíká po obvodu osvětlené kruhové výseče a padá. Z horizontu přijíždí velká klec, z níž si bere plášť, aneb jak stojí v Shakespearovi, lid si zvolil mouřenína za svého vůdce. Podobně kuriózní metaforiku nabízejí i další scény a v řadě dějových zvratů si Vamos upravuje Shakespeara „po svém“. Postupně se objevují další postavy: Desdemona, Jago, Roderigo, Cassio, Emilia a Bianca. Zpočátku jsou součástí sborových scén, v nichž se ztrácejí a rozpoznatelní jsou až po delší době. Vamosovi se prostě nedaří převyprávět Shakespearův příběh prostřednictvím tance – těžko se vypořádává se spletitostí zápletek, které předjímají další děj a ústí do dramatického závěru. Gradující konflikt vyvolaný nenávistí a žárlivostí se mu podařilo téměř „vysublimovat“. Othello, faun a Desdemona, křehká nymfa Vamosovi hrdinové jsou přepjatí a projevují své emoce v afektu. Jago kráčí silácky po scéně v kožených rajtkách. Se spadlými kšandami se producíruje na hudbu Janáčkova Starodávného tance, který svou zpěvností vybízí k jiným asociacím, a s holou hlavou působí jako skinhead. Cassio a Rodrigez se pohybují ve stejných pohybových strukturách, technicky náročných, ale nevystihujících jejich povahové rysy. Vždyť ani z duetu Othella s Desdomonou v I. jednání nelze vyčíst lásku a něhu. Othello se pohybuje jako animálně rozjitřený faun a Desdemona jako ostýchavá nymfa – vidíme rozechvělé a dychtivé dotyky těl, jejich pohledy se nestřetávají. Milostné splynutí je zakončeno spočinutím na zaťaté pěsti…
Vamos originálně modeluje pohybové variace a neulpívá na svých dřívějších schématech, ale s Janáčkovou hudbou a Shakespearem se často míjí. Jeho choreografie je technicky obtížná i pohybově neotřelá, ale postrádá účinek bezprostřední dramatické situace, natož možné konotace.
Richard Kročil a Zuzana Susová jako Othello a Desdemona dávají svým rolím vše, co jim choreografie dovolila, zvládají těžké partnerství a dynamické tvarování. Kročil není nalíčen jako mouřenín, má jen výrazné tetování na rukou; Susová nosí bílé šaty, ale účes ji dělá starší. Méně výrazné jsou sborové scény, v nichž se tanečníci neuplatňují zdaleka v plném počtu a ani se jim nedostává mnoho prostoru pro zásadnější taneční uplatnění.
***
Othello
Hudba: Leoš Janáček
Libreto, choreografie a režie:
Youri Vamos
Výprava: Pet Halmen
Dirigent: David Švec
Světelný design: Klaus Gärditz
Národní divadlo, premiéra 1. 4.
