BRUSEL/PRAHA Ze záplavy evropských ohlasů na výběr belgického premiéra Hermana Van Rompuye do pozice „prezidenta“ EU si pozornost zaslouží hlavně dvě reakce. Zatímco britský stínový ministr zahraničí a konzervativec William Hague výběr Van Rompuye přivítal, bývalý francouzský prezident a příznivec silnější Evropy Valéry Giscard d’Estaing byl zklamán.
O čem to svědčí? Odpověď není příliš komplikovaná. Euroskeptikům, mezi které se britští konzervativci řadí, Van Rompuy v podstatě vyhovuje. Neočekávají totiž, že bude mít sílu pokračovat v prohlubování evropské integrace. To potvrzují i Hagueova slova: „Jsem velmi potěšen, že hádku vyhráli ti z nás, kteří říkali, že prezident by měl mít spíše roli předsedajícího než šéfa.“ Van Rompuyova federalistická nálepka je navíc oproti některým jiným belgickým politikům mnohem méně výrazná.
Naopak Giscard, pod jehož vedením byla sepsána někdejší euroústava, byl zklamán. „Evropa si nevybrala George Washingtona,“ zmínil osobu prvního amerického prezidenta. Z těchto slov lze usuzovat, že Giscardovi vadí to, že Van Rompuy je na evropské scéně nahlížen zatím jako nevýrazný politik.
Evropští politici, kteří ve svých zemích třímají vládní otěže, ale mají jiný názor. Stejně jako při podobných příležitostech v minulosti, volbu chválili a zůstali u diplomatického jazyka. Místo dosavadního nevyhraněného obrazu Van Rompuye na evropské scéně tak zdůrazňovali jeho vyjednávací schopnosti, které osvědčil v Belgii.
Příkladem byla třeba německá kancléřka Angela Merkelová, která podle některých pozorovatelů nechtěla být, stejně jako třeba francouzský prezident Nicolas Sarkozy, novým mužem na evropské scéně zastíněna.
Francii a Německu se také hodilo, že i nová ministryně zahraničí EU, kterou se stala dosavadní eurokomisařka pro obchod, kandidátka britských vládních labouristů Catherine Ashtonová, zatím patřila do šedi evropských politiků. S nejpříkřejším hodnocením z politických kruhů přišel šéf frakce zelených v Evropském parlamentu Daniel Cohn-Bendit. „Vůdci EU pokračovali v oslabovaní institucí EU,“ podotkl Bendit. Evropský tisk výběr nových vedoucích činitelů zkritizoval. Deníky a tiskové agentury ho označily za vítězství německo-francouzského bloku, který podle nich ve skutečnosti Evropě vládne.
Van Rompuy spolu s Ashtonovou prý bude jen stěží rovnocenným partnerem pro představitele USA a Číny. „Závěr summitu je klasickým unijním kompromisem, který má uspokojit všechny tábory,“ míní například rakouský Kurier. Přidal se i další rakouský deník Wiener Zeitung: „Evropa hledala všechno, jen ne žádnou superstar.“ Japonce nadchla záliba v haiku Britská média si v podobném duchu všimla nedávného výroku tamního ministra zahraničí Davida Milibanda, jenž před volbou hovořil o tom, že Evropa potřebuje takového prezidenta, který obrazně řečeno „zastaví dopravu“. Deník Financial Times ale uštěpačně poznamenal, že Van Rompuy a Ashtonová „nezastaví dopravu ani ve svém městě“.
Evropa nyní doufá, že Van Rompuy pomůže vyřešit letité dilema amerických prezidentů, kteří, když chtějí zavolat do Evropy, nevědí, zda vytočit číslo do Paříže, Berlína, Londýna, či Bruselu. Na tento problém si stěžoval již někdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger. „Netrpělivě očekávám (Obamovo) první zavolání,“ uvedl nyní s úsměvem Van Rompuy.
To však není zdaleka jisté. Podle komentátora BBC se post prezidenta stal mnohem méně důležitým, než jak se původně zamýšlelo. Washington, Peking nebo třeba i Dillí tak budou nadále váhat, kam mají volat. Americký prezident Barack Obama přesto, věren diplomatickému jazyku, výběr Van Rompuye přivítal, podle něj se tím Evropa stává „silnější“. Radost ze zvolení Van Rompuye mají i v Japonsku, nikoli však kvůli jeho politickým schopnostem, ale kvůli tomu, že Belgičan rád ve vlámštině skládá básně v japonské básnické formě haiku. „Jsme pyšní, že vůbec první evropský prezident miluje haiku,“ uvedl jeden z představitelů asociace, která haiku propaguje.
***
Odezva v tisku
Převažuje kritika
Evropská média volbu Hermana Van Rompuye hodnotila spíše negativně. Belgický tisk se ale zdrženlivě radoval. Velká Británie (The Guardian): „Kontinent včera v noci udělal krok stranou z vrcholu. Ztratil tak vzácnou příležitost k tomu, aby zastavil směřování ke světu, který je ovládán dvěma póly, Washingtonem a Pekingem.“ Francie (Libération): „Je to prezident pro dekoraci. A promarněná příležitost.“ Německo (Die Welt): „Van Rompuy a Ashtonová jsou v EU nepopsané listy. Našli je navíc téměř strašidelně rychle.“ Švédsko (Dagens Nyheter): „Herman Kdo?“ Belgie (La Derniere Heure): „Belgičan v čele 460 milionů Evropanů.“
