Jak matka Terry, tak Jaycein nevlastní otec Carl Probyn dělali, co mohli - neúnavně rozdávali rozhovory a psali do novin, rádií, ale i do útulků pro bezdomovce nebo na policejní stanice: „Jen aby nám když tak dali vědět,“ vysvětlovala tehdy Terry Probynová. Jejich soužití se však postupně proměnilo v trosky. Zoufalá matka se neubránila pochybám a vyčítala manželovi, že neudělal víc. Carla ale z účasti na únosu podezírala i policie.
Detektor lži i hypnóza „Za většinou únosů stojí rodinní příslušníci - jen čtyři z loňských 240 ohlášených únosů měli na svědomí lidi mimo rodinu,“ vysvětloval v roce 1992 šerif Altmeyer. Policie Carla „testovala“ dvakrát na detektoru lži a jednou v hypnóze - pokaždé s tou samou otázkou: „Přál jste si někdy, aby Jaycee nebyla?“. Pokaždé prošel. „Byl jsem z toho nervózní. Říkal jsem jim: Jasně, že jsem si párkrát říkal, že by bylo lepší, kdybych se s ní nemusel zlobit. To si občas říká každý rodič.“
„Na 99,9 procenta jsme si jistí tím, že v únosu nemá prsty někdo z rodiny,“ řekl v roce 1992 listu The Los Angeles Times pobočník šerifa Jim Watson.
Stín podezření ale na Carlu Probynovi zůstal. Jeho žena utápěla svůj žal v alkoholu („Chodila jsem po domě, hlasitě řvala a vyváděla,“ zavzpomínala). Nakonec v sobě sice našla sílu a se ztrátou dcery se vyrovnala, škody, které únos napáchal na jejím vztahu k manželovi, se už ale napravit nedaly - Carl se s Terry nedlouho poté rozešel.
