Sade patří k těm několika málo zpěvačkám, v jejichž hlase se propojuje přítomnost s věčností. Proto se také může vrátit v kterékoli době a vždy budeme mít pocit, že je stejně nová a zajímavá, jako když začínala. Tehdy, v první polovině osmdesátých let, připomínala mezi hopsajícími pophvězdami v nabíraných sakách návštěvu z Marsu, a tak vlastně působí dodnes. Na novém albu Soldier of Love stojí opět jednou nohou v jiném světě –mimozemšťan v těle faraona, se všemi svými božskými i lidskými problémy.
Jestli je pro Sade (a její stejnojmennou skupinu) něco typické, pak je to fakt, že udržuje posluchače v neustálé nejistotě. Když v písničce Babyfather vypráví, jak potkala svého vyvoleného na zastávce autobusu, nemůže nám být blíž. Prostě obyčejný lidský tvor, který hledá porozumění. Jakmile se ale v titulní skladbě Soldier of Love změní v nelítostného vojáka, rozhodnutého jít za happy endem světa kraj a třebas i přes mrtvoly, najednou poznáváme jinou Sade, impozantní bytost připravenou na všechno, což se zákonitě odráží i v pěveckém projevu.
Polnice, virbl, temný hiphopový podklad a nad tím si létá vraní hlas, kterému se při slovech „jsem voják lásky“ zlomí křídlo. Je to právě zpěv, co drží pohromadě alba této nigerijsko-britské solitérky. Nedá se dost dobře popsat, musí se zažít, abychom pochopili, co se dá udělat z celkem nevýbojného kytarového poprocku. Sade nikoho nepustí dál, ani na chvíli, a přesto je absolutně otevřená. Ostatně co to jen musí být za ohromnou autoritu, že jí projde kupříkladu úvodní píseň The Moon and the Sky s těmi nejlevnějšími metaforami měsíce a nebe? Ezoterický název, smyčce evokující příliv a odliv, hudebně jednoduchý milostný ploužák – tak proč to funguje?!
Veselá dáma z venkova Kdosi napsal, že hudba Sade připomíná klid před bouří. Nic tu nepropuká naplno, ani smutek, ani kýč. Nepřehání se to zde s intimitou, a přece se nic netají. Sade se nevzdaluje široké veřejnosti, je však dostatečně chráněna před tím, čím se široká veřejnost krmí. Dává jí ten nejlepší důkaz, že není třeba státi se tajtrlíkem ani tažným koněm. Od roku 1984 vydala pouze šest studiových alb. Skoro každé z nich získalo Grammy (další na ni bylo nominováno), dohromady se jich prodalo přes 50 milionů. Helen Folasade Adu je neúspěšnější zpěvačkou v historii britské hudby, aniž by podkuřovala médiím či dovolila, aby média podkuřovala jí. Nikoho nezajímá, kdo jsou její spoluhráči či kam se ztrácí ona sama. Jak vyšlo najevo v interview pro Sunday Times, bydlí si spokojeně na anglickém venkově s třináctiletou dcerou a přítelem (bývalým mariňákem a hasičem). Navzdory vznešené eleganci, kterou oplývají její nahrávky, klidně řekne sprosté slovo a je to prý docela veselá dáma.
Album Soldier of Love má tedy velký význam už proto, že s ním se na současnou scénu vrací jistý nadhled, jehož se dnešním hledačům zaručených hitů nedostává. Z deseti zadumaných skladeb (ani Sade se novým kouskům nenaučí) si lze odnést mnohem silnější dávku emocí než z večerních seriálů. A také jde o jedno z posledních setkání s upřímností. Když zpěvačka v písni Bring Me Home přiznává, že její koruna je plná puklých kamínků, člověka chtě nechtě trochu zamrazí. Jméno Folasade totiž údajně znamená: „Tvá důstojnost ti dává právo nosit korunu.“
***
Sade: Soldier of Love
Sony Music 2010 Celkový čas 41:58
