PRAHA Když pan Jan (jméno je změněné) ovdověl, domluvil se se svou dcerou, že jeho byt pronajmou a on půjde bydlet s ní. Zisk z nájmu dostává dcera.
V současnosti pan Jan bydlí v jedné chladné místnosti nad garáží. Na krizovou linku se poprvé obrátil v roce 2005, od té doby pravidelně komunikuje se sociálními pracovnicemi. Někdy se ale bojí mluvit i do telefonu. V domácnosti totiž panuje tvrdý režim. K panu Janovi nemůžou žádné návštěvy kromě lékařky. Nesmí ani sám ven. Mimo domov se pohybuje jen na invalidním vozíku, který je ale zamčený v garáži. A dálkové ovládání od garáže panu Janovi odmítá zeť dát – prý by ho mohl ztratit. Když si Jan na něco postěžuje, vyhrožuje mu zeť, že ho zbaví svéprávnosti. Tento příběh je jedním z mnoha, se kterými se setkávají sociální pracovníci a pracovnice neziskové organizace Život 90. Na jeho krizovou telefonní linku prvního kontaktu se loni obrátilo 222 lidí s problémem týrání, zneužívání a zanedbávání. „Nejčastěji je útočníkem blízká osoba, která žije ve společné domácnosti, může to být i příbuzný,“ říká vedoucí Senior telefonu Jana Kosařová.
„Máme více nahlášených případů, nejspíš ale je případů stabilní počet. Ale víc lidí ví o této službě a najdou odvahu se ozvat,“ říká předseda Života 90 Jan Lorman. Senior telefon letos dostal o půlku nižší dotace a vyhlásil veřejnou sbírku.
Jenže to, že se senior obrátí na krizovou linku, ještě neznamená vyřešení potíží. K pomoci svolí zhruba čtyři procenta těch, kteří by ji potřebovali.
Velmi často slyší pracovnice krizové linky větu: „Nemůžu na něj přece podat trestní oznámení, vždyť je to můj syn.“
Podle Lormana oběti mnohdy čekají, že když budou násilníka poslouchat, tak útoky přestanou. „Opak je pravdou. Když oběť nenastaví žádné limity, násilí se stupňuje,“ tvrdí Lorman.
Žalobou skončil jiný případ týrání seniorky. Syn jí slíbil, že jí bude po smrti manžela pomáhat, nakonec ji ale doma zamykal, odpojil jí telefon, kradl věci a nakonec ji přivazoval k židli, aby mu vydala důchod. Zřejmě byl alkoholik. K seniorce přišla sociální pracovnice, podala žalobu a týraná žena od té doby žije v domě s pečovatelskou službou.
K porušování základních práv a důstojnosti seniorů dochází nejen v domácnostech, ale také v léčebnách a domovech důchodců. Zatímco v rodinách je běžné vyhrožování, že seniora nechají zbavit svéprávnosti, v ústavech je zase běžné trestání za inkontinenci.
