Na dětských hřištích se člověk dozví věci! Naposled jsem tam vyslechla tento rozhovor mezi asi tak pětiletým chlapcem s boulí na hlavě a jeho otcem. Otec: Co to máš na čele?
Chlapec: Filip mi ve školce nastavil nohu a já jsem spad na stůl. Otec: Doufám, žes sis to nedal líbit... Chlapec: Ona to viděla paní učitelka... Otec: A co udělala?
Chlapec: Poslala Filipa za dveře. On pořád někomu nastavuje nohu. Taky ho pleskla tady (naznačuje facku).
Otec: (udiveně) Že pleskla?
Chlapec: No.
Otec: To ona dělá? Co když to někdo vidí?
Chlapec: Nevidí. On Filip nosí brejle, tak ona mu je sundala, aby to neviděl, a pak ho teprve pleskla. Není pravda, že na přihlášky a přijímačky je ještě čas. Kdo se chce hlásit na umělecký obor, musí se rozhodnout už teď na podzim. Kdo neví na jaký, může se podívat například na internetové stránky Divadelní fakultyDAMUa něco hezkého si tam vybrat. Třeba takový obor „alternativní a loutkové divadlo“.
Zajímalo mne, co dělá z této zábavy vysokoškolský obor. Už vím. V popisu stojí, že jde o „hledání prostředků pro zpředmětnění situace do konkrétního jevištního tvaru“. No není to výstižné?
Reformy to nemají nikde lehké. Připravovaná reforma vysokého školství ve Francii, jejíž autorkou je favoritka prezidenta Sarkozyho Valérie Pecressová, vyvolává kritiku u učitelů, ale i u dalších intelektuálů hlavně tím, že se snaží učinit terciární vzdělávání masovějším. Spisovatel Pierre Jourde si stěžuje: Pecressová chce rozdávat diplomy stejným způsobem jako Ježíš chléb!
Ve skutečnosti se Francie ubírá podobným směrem jako celá Evropa včetně Česka. I u nás někteří pochybují – k čemu diplom, který bude mít každý druhý?
Rozčilovat se je ale zbytečné. Stačí nebrat diplom jako diplom, a hlavně ne tak vážně jako dřív. Chcete-li identifikovat inteligenta, nepátrejte po titulu, ale zkuste mu položit pár otázek. Například, jestli mu něco říká jméno Komenský. Nebo jakým jazykem se mluví v Americe.
O autorovi| Radka Kvačková, radka.kvackova@lidovky.cz
