Vsobotu 20. listopadu v Galerii U Bílého jednorožce v Klatovech začala první Novákova retrospektiva. I když šlo o činorodého sochaře, jeho jméno bylo před několika lety téměř zapomenuto. Proslul jako tvůrce veřejných kinetických plastik, jejichž význam si uvědomujeme až s odstupem, často až v momentě, kdy jsou nenávratně ztraceny.
U většiny soch Jiřího Nováka je zřejmá doba jejich vzniku. Špičaté či oblé tvary si snadno spojíme s bruselským stylem, se socialistickou modernou dekorující výstavbu šedesátých let. Podobná tvorba si neprávem vysloužila punc „pouhého“ užitého umění. Hravost a experimentátorský duch Novákových mobilů je však mnohdy životnější než patetický existencialismus umění „volného“. Je proto případné, že Novák byl znovuobjeven v roce 1999 výstavou Akce, slovo, pohyb, prostor v Městské knihovně, která mapovala avantgardní tendence šedesátých let.
Média v posledních letech také zaznamenala boj za záchranu Novákovy kinetické sochy na pražském sídlišti Novodvorská. Abstraktní kovové sloupy s plachtami, přesněji plastika Dálky z let 1963–1969, měla ustoupit přestavbě obchodního střediska. Zasáhl tehdy obdivovatel normalizační plastiky Pavel Karous, který na případ upozornil. Poté se do kauzy ve velké míře zapojili i obyvatelé sídliště Novodvorská. Peticí si vymohli, že socha zůstane na svém místě.
Většina děl Jiřího Nováka byla nadána nejen estetickou hodnotou, ale představovala malé inženýrské zázraky. Svědčí o tom i pohyblivá socha na Novodvorské: za několik desetiletí nevyžadovala žádnou zásadní údržbu. Jiné veřejné realizace již takové štěstí neměly. Zmizela socha z traverz před stadionem pražské Sparty (spolupracoval na ní s Vladimírem Janouškem). Neexistuje ani prolamovaná fasáda bývalého Divadla Semafor. Seznam nedochovaných soch je zřejmě větší než těch, které na jejich místech najdeme dodnes. Díla z doby socialismu jsou pro současné generace nadána zvláštní neviditelností. Podivné objekty před sídlištními samoobsluhami nebo ve zvolna zarůstajících parcích ale nemají jen hodnotu nostalgického připomínání zdánlivě idylického socialistického bezčasí. Jsou uměleckým výrazem doby svého vzniku, ať už si o ní myslíme cokoliv.
Jiří Novák byl před dvěma lety také zastoupen na úspěšné výstavě Bruselský sen. Jedna z jejích kurátorek Daniela Kramerová nyní připravila i klatovské ohlédnutí za tvorbou tohoto umělce. Novák si mnohé realizace testoval na malých modelech a studiích, které nyní tvoří základ výstavy. Najdeme zde i pět větších soch, včetně těch kinetických. Výstava po své premiéře poputuje do Litoměřic a Náchoda, v jednání je Cheb.
Své retrospektivy se již Jiří Novák nedožil. Zemřel před necelým rokem, 19. února 2010.
Jiří Novák – V pohybu
Galerie Klatovy / Klenová do 30. ledna 2011
Vydání| Tato zpráva vyšla v prvním vydání
Regionální mutace| Lidové noviny - Morava
