Můžeme-li Německu něco závidět, tak reflexi archivů komunistické tajné policie Stasi. Když o tom mluví třeba slavný Joachim Gauck, na rozdíl od domácích poměrů nemáme pocit, že pan A chystá podraz na pana B, ale že jde o věc. Jenže jde-li o politiku, jedou v tom Němci podobně jako my. Der Spiegel na to téma hovořil s advokátem Diestelem. Ten hájí braniborského poslance Hoffmanna, zvoleného za postkomunistickou Levici, kterého chce vlastní poslanecký klub odvolat, neboť byl konfidentem Stasi.
Diestel: Pan Hoffmann byl zvolen přímo. Je-li teď vyzýván k rezignaci, hraničí to s nátlakem. Za svůj mandát vděčí svobodným volbám.
Spiegel: Jenže on svým voličům i straně, která ho nominovala, zatajil svou minulost ohledně Stasi.
Diestel: Pan Hoffmann byl naverbován jako mladistvý, což bylo protiprávní. Kdo z toho dnes uplétá oprátku, pokračuje v bezpráví bývalé NDR.
To nemá chybu a můžeme se jen divit, že na to ještě nikdo nepřišel u nás: naverbovali mě jako mladistvého, tak kušujte. Pro pořádek ale dodejme, že u nás těžko najdeme postkomunisty, kterým by vadilo konfidentství jejich poslance.
*** Divíte se, proč se Západ tak bojí o jaderný arzenál Pákistánu? Nepřímo to objasňují The Times v reportáži z Láhauru. To není nějaká temná díra Talibanu, ale desetimilionové kypící velkoměsto. A v jedné z jeho největších mešit má své hojně navštěvované kázání Háfiz Mohammed Saíd, pokládaný za strůjce teroristického útoku na indickou Mumbaí přesně před rokem. „Alláh slíbil učinit z muslimů velmoc, budeme-li sledovat pravou cestu. Naši vládci jsou otroky Ameriky a své svědomí prodali za pár dolarů,“ hlásá Saíd, zatímco před svatostánkem hlídají policisté se samopaly společně s ochrankou mešity.
Je tedy hlavní problém v Talibanu, nebo v pákistánské službě ISI, která Saída podporovala, už když zakládal protiindickou bojůvku Laškar e-Tajbe? Takovou otázku nastolují Timesy. List připomíná, že na Saída bylo uvaleno domácí vězení, ale i to, že soud shledal tento krok protiprávním.
*** „Obchodování“ rukojmích budí silnou kritiku. Je tomu tak i teď, kdy se blíží výměna izraelského desátníka Šalita, před třemi lety uneseného do Gazy, za stovky Palestinců odsouzených za spáchané zločiny. V deníku Boston Globe vysvětluje velvyslanec Michael Oren, proč je Izrael tak posedlý Šalitovou záchranou. „Dvě z mých dětí, jako téměř všichni mladí Izraelci, šly do armády. Ta není čímsi odtažitým. Je naše, jsou to naše děti a Šalitova rodina je naše rodina. I když propustíme ty, kteří nás budou ohrožovat, musíme zároveň vědět, že kdyby naše děti padly do zajetí, uděláme vše pro jejich osvobození.“ V tom je izraelská zkušenost unikátní. V západních zemích s profesionálními armádami už neexistují politici, kteří by mohli argumentovat starostí o vojenský osud svých dětí.
S dětmi to bývá různé. List Ha’arec odhalil, že izraelští vysokoškolští studenti si v písemných hodnoceních pedagogů stěžují na jejich levicové postoje, přitom se bojí jim oponovat, aby si nepokazili prospěch. Vadí jim třeba, že loni skupina třiceti profesorů sepsala proíránskou petici, varující před izraelským a americkým „avanturismem“ vůči Islámské republice, aniž by ovšem zmínila, že její prezident chce vymazat Izrael z mapy a popírá holokaust.
V Jerusalem Postu k tomu profesor práva Amnon Rubinstein píše, že i akademická svoboda má své meze, že nechrání výzvy k bojkotu Izraele, jaké vydává třeba politolog Neve Gordon z Ben Gurionovy univerzity. Suma sumárum se Rubinstein staví za studenty: akademici si nemohou nárokovat svobodu názoru, pokud by ji sami upírali studentům. Vida, takhle nějak může vypadat sametová, chcete-li něžná kontrarevoluce. V šedesátých letech se levicoví studenti snažili omezit pravicový pedagogický establishment. Teď se vystřídaly generace a pravicoví studenti se trefují do levicového pedagogického establishmentu.
*** Reportér Spiegelu se vypravil do Nevady, do proslulé Zóny 51, kde americká armáda provádí různé tajné kejkle a údajně studuje havarované létající talíře (kdo viděl hollywoodský film Den nezávislosti německého režiséra Rolanda Emmericha, ví, oč jde a jak se na to dívají Němci). Je tomu prý právě dvacet let, co se svět o Zóně 51 dozvěděl. Tehdy prý v místní televizi vystoupil bývalý zaměstnanec Zóny 51 a mimo jiné tvrdil, že jako fyzik zkoumal pohon létajících talířů na bázi antihmoty a že americká vláda provozovala s mimozemšťany výměnu technologií. Jako podvodník byl prý odhalen až poté, co nemohl dohledat svůj údajný diplom z Massachusetts Institute of Technology.
Uf, tak tohle zavání Plzní. Když už někdo tvrdí, že civilizace, která ovládla antihmotu, přistoupí na technologickou výměnu s námi, kteří jsme sotva dosáhli na Měsíc, tak se přece diskvalifikuje sám. Vždyť jaké technologické zázraky bychom těm galakťanům výměnou nabídli?
***
Rozcestník Reportér Spiegelu se vypravil do Nevady, do proslulé Zóny 51, kde americká armáda provádí různé tajné kejkle a údajně studuje havarované létající talíře
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK redaktor LN
