LN O Body Count nebylo dlouho slyšet...
Jak asi víte, ztratili jsme tři členy. Bubeník zemřel v roce 1997 na leukemii, kytarista loni na rakovinu a basistu zastřelil roku 2000 ve válce gangů patnáctiletý kluk zezadu, když byl na návštěvě u svojí mámy. Říkali jsme si, jak je to divné, a jestli vůbec pokračovat, ale nakonec jsme přímo pod nosem našli tři nové členy.
LN Nedávno jste vydali nové album Murder 4 Hire, jsou to písničky o gangsterech?
Vrátili jsme se k tématům, které měly úspěch na našich prvních deskách. Je v nich smysl pro humor, trochu politiky, ale opravdu jen trochu. Nejsme politická kapela, žádní Rage Against The Machine, kde je Zack v každé písničce na něco naštvaný. Někdy jsme podobní, ale hned poté zahrajeme písničku o ničem, legraci.
LN Ice-T sice napsal písničku Cop Killer, kde mluví z pozice člověka, který zastřelil policistu, zároveň ale nedávno sám hrál detektiva v televizním seriálu. jak to jde dohromady?
Dělám si za to z něho legraci. Víte, mezi námi je to podobné jako mezi Mickem Jaggerem a Keithem Richardsem. Jagger byl povýšený mezi šlechtice a Richards nad tím jen zvedl obočí. Já jsem tvůj člověk, jsme spolu v kapele, tím je to vyřešené.
LN Byli jste jedni z prvních, kdo spojil rap s metalovými kytarami. Co si myslíte o svých následovnících?
Nemyslím, že nám na začátku o něco takového šlo. Prostě mám rád heavy metal a měl jsem kamaráda rapera. Ze všeho nejvíc jsme chtěli znít jako Ramones, pořádná punková kapela. Po letech za námi začali chodit i lidi, jejichž muziku nemáme rádi, třeba Fred Durst z Limp Bizkit, nebo i naši oblíbenci jako Kid Rock nebo Slipknot, a tvrdí, jak moc jsme je ovlivnili. To mě překvapuje.
LN Co děláte, abyste jako muzikant neustrnul?
Pořád se učím hrát. Musíte poslouchat všechny druhy muziky, včetně nejnovějšího popu, jinak se zastavíte v čase. Poslouchám dnešní rockové kapely, jako My Chemical Romance, Fallout Boy. Jsou skvělé, jen jim ještě něco malého chybí. Jsou populární, vydělávají miliony dolarů, ale jako kdyby vlastně nechtěly nic říct. Vždyť se podívejte, i čtyřicátníci jako U2 nebo dokonce šedesátníci Rolling Stones k věcem řeknou svoje. Problémem dnešního světa jsou plazmové televize - ten obrázek vypadá tak hezky, že už málokomu záleží na tom, co znamená. Nikdo není tak naštvaný, aby něco začal dělat.
