Neprodloužení mise v Afghánistánu je třeba vidět také na pozadí současné situace na nizozemské politické scéně a nikoli pouze jednostranně jako minulý týden v LN (22. 2.: Nizozemci v izolaci. Co bude dál?). Osobní nevraživost předsedů dvou nejsilnějších koaličních stran Jana Petera Balkenendeho a Woutera Bose, kteří byli v předvolební kampani na konci roku 2006 největšími rivaly, trvají již několik měsíců. Neshody panovaly například v tom, jaká je třeba přijmout opatření pro zmírnění dopadů ekonomické krize.
Již tak problematickou situaci ještě zhoršila v lednu zveřejněná zpráva Davidsovy komise, která zkoumala politickou podporu Nizozemska válce v Iráku v roce 2003. Snaha dohodnout se a docílit kompromisu v případě Afghánistánu nebyla tudíž příliš velká. I přes stažení jednotek z Afghánistánu stále operují desítky nizozemských vojáků v zahraničních misích v Bosně, Súdánu, Kosovu či Iráku. Celkem 4,8 miliardy eur poskytlo v roce 2008 podle údajů OECD Nizozemsko na rozvojovou pomoc. Uvedená částka představuje 0,8 % HDP Nizozemska, zatímco cíl OSN činí 0,7 %. Tento domluvený podíl překročilo ještě Švédsko, Norsko, Dánsko a Lucembursko. V absolutních číslech však Nizozemsko předstihly jen USA, Německo, Velká Británie, Francie a Japonsko.
Nizozemská pomoc se soustřeďuje na dosažení osmi Rozvojových cílů tisíciletí, které přijalo mezinárodní společenství v roce 2000. Mezi ně patří například odstranění extrémní chudoby a hladu, dosažení základního vzdělání pro všechny, snížení dětské úmrtnosti, zajištění udržitelného stavu životního prostředí a další.
Pro úplnost je třeba ještě dodat, že Nizozemsko neusiluje o snížení vlivu EU na dění v zemi. V programovém prohlášení vlády z roku 2007 se uvádí, že Nizozemsko je odhodláno hrát aktivní mezinárodní i evropskou roli. Je pro spolupráci v rámci Evropské unie v oblasti vnitřního trhu, energetiky či azylu a migrace. Na druhé straně je pro uplatňování principu subsidiarity a ponechání zdravotnictví, penzí a kulturní politiky ve vlastních rukou. To však není žádná nová informace, ale dlouhodobější postoj.
O autorovi| Otto Mertens, autor je absolventem mezinárodních vztahů na FSS MU, zabývá se nizozemskou politikou
