Úterý 28. května 2024, svátek má Vilém
  • Premium

    Získejte všechny články mimořádně
    jen za 49 Kč/3 měsíce

  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
130 let

Lidovky.cz

Nobelova cena pro Capecchiho. Konečně!

Česko

ÚHEL POHLEDU

Když stockholmský Karolinska Institutet vyhlásil Maria Capecchiho jedním z laureátů letošní Nobelovy ceny za fyziologii a medicínu, vydechli si biologové po celém světě. Konečně! Dlouhé Capecchiho čekání na nejvyšší vědecké ocenění jen podtrhlo fakt, že jeho život lze v kostce vměstnat do latinského úsloví „Per aspera ad astra“.

Americký biolog působící na University of Utah v Salt Lake City se narodil v roce 1937 v italské Veroně. Otec od rodiny záhy odešel a matku deportovali fašisté do koncentračního tábora Dachau.

Čtyřletý Mario skončil na ulici. Protloukal se, jak se dalo.

Žebral a kradl, aby neumřel hlady. Přežil jen díky tvrdé nátuře a notné dávce štěstí. Ty už ho po zbytek života neopustily.

Když se Mariova matka vrátila z Dachau, našla syna polomrtvého v nemocnici. V Evropě už neměla stání a vydala se za Atlantik k příbuzným do Filadelfie. V devíti letech se Capecchi ocitá ve Spojených státech a začíná poprvé v životě chodit do školy.

Pokračování na straně 10

Nobelovka pro Capecchiho...

Dokončení ze strany 1

Neumí anglicky, neumí číst, psát ani počítat. „Chapecchi nikdy nevystuduje ani střední školu,“ tvrdili o něm učitelé. Mario zaťal zuby a dokázal, že se v něm kantoři mýlí. Dodnes vzpomíná na dětství jen nerad. Šťastný „smrtelný hřích“ Už při startu k svému nejvýznamnějšímu životnímu objevu odměněnému letošní Nobelovou cenou neměl Capecchi na růžích ustláno. V roce 1980 požádal o grant na projekt, v němž sliboval vývoj zcela nové metody pro blokování přesně zvolených myších genů. Anonymní oponenti jeho žádost odmítli jako nereálnou. Capecchi se nevzdal. Uchýlil se k „smrtelnému hříchu“. Použil na první experimenty peníze určené k jinému výzkumu. Takto získanými nadějnými daty podepřel další grantovou žádost. Projekt dostali k posouzení ti samí oponenti. Hrozilo, že novou žádost „sestřelí“ jen proto, aby neztratili tvář. Naštěstí se dokázali chytit za nos. Jeden z nich dokonce do posudku napsal: „Děkuji vám, že jste se nezařídil podle mých výtek a pokračoval jste v práci. Mýlil jsem se.“

Konečně měl Capecchi dost peněz na uskutečnění své fantastické vize. Genetici celkem snadno rozeznají, kde se v dědičné informaci nachází gen. Když mají určit, jaké úlohy gen plní, spoléhají většinou jen na odhady a nejednou zoufale tápou. Capecchi vyvinul techniku genového knokautu, která dovoluje cíleným zásahem vyřadit vybraný gen z činnosti. V té chvíli se projeví úloha knokautovaného genu v plné nahotě. Je vidět, co zvířeti chybí, čím trpí. Dnes je v plném proudu projekt, který si vytyčil za cíl postupně otestovat knokautem všech 22 000 myších genů.

Capecchi se nikdy neubíral vyšlapanými cestičkami. Na začátku své vědecké kariéry měnil oblast výzkumu zhruba každých sedm let a mnozí se mu smáli jako věčnému začátečníkovi. „Já si myslím, že určitá naivita je velkou výhodou,“ tvrdí kacířsky Capecchi. „Dovoluje vám přemýšlet o věcech, které předtím nikoho nenapadly.“

Capecchi se nikdy netajil obdivem ke spoluobjeviteli dvojité šroubovice DNA Jamesi Watsonovi. Nějakou dobu s ním spolupracoval. Přesto nechybělo mnoho, aby Watson Capecchiho vyhodil. Dostali se totiž do sporu o výsledky náročných experimentů. Watson chtěl data zveřejnit. Chapecchi se bál, že při pokusech došlo k chybě. Aby Watsonovi zabránil publikovat pokusy, vyhodil klíčová data do popelnice. O pár let později Watson uznal, že pravdu měl Capecchi. Úspěchy v. nadšení pro vědu Životní příběh Maria Capecchiho by byl pozoruhodný, i kdyby nedostal Nobelovu cenu. Při jeho sledování před námi vyvstává řada znepokojivých otázek.

Kolik potenciálních laureátů Nobelovy ceny dnes a denně umírá hladem, na malárii nebo v důsledku nesmyslných konfliktů? Nad kolika nadanými žáky či studenty lámou jejich učitelé hůl, protože se jim nevejdou do příslušných škatulek? Kolik skvělých vědeckých projektů „sestřelí“ oponenti jen proto, že jejich fantazie neudrží krok s vizemi ambiciózních snílků? A kolik šéfů snese srovnání s Capecchim, který přiznává, že ho při přijímání nových spolupracovníků nezajímají jejich dosavadní úspěchy, ale zvědavost a nadšení pro vědu?

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

O autorovi| JAROSLAV PETR biolog

Autor: