* Útočí pokus poslanců zakázat zveřejňování informací z odposlechů na ústavní svobodu projevu a šíření informací?
Je zajímavé, jak ten pokus byl rychlý, jak následoval v povolební situaci. Zásah považuji za očekávatelný, reaguje na řadu novinářských selhání a etických pochybení, ale zároveň zcela evidentně útočí na novinářskou svobodu. A hlavně - nejsem si jist, zda jde o poslední krok, zda nebude následovat další forma reglementace směrem k omezením, jaká známe třeba ze Slovenska.
* Kdybyste byl novinářem a dostala se k vám taková informace, jak byste uvažoval?
Žádným zákonem nelze posoudit každou situaci. Jsou situace, v nichž je veřejný zájem nepochybný, kdy novinář dokáže data z odposlechů ověřit. A jsou situace, kdy to nedokáže. Nakonec stejně není rozhodující dikce zákona, ale novinářská profesionalita.
* Nepodaří-li se novináři zjistit, kdo tahá za nitky, měl by hodit spis do koše, nebo použít i tak?
Pro českou žurnalistiku posledních čtyř pěti let je úniků velmi mnoho. To není chyba novinářů, ale policie, úřadů, z nichž informace unikají. První krok měli začít poslanci řešit u sebe. Ale je to složitější. Investigativní žurnalistika je tu podfinancovaná. Zdroje, které redakce mají, jsou tak malé či nedostatečné, aby kauzu, na níž se pracuje půl roku rok, hodily pod stůl. Zdá se, že v některých případech jdou do médií informace nedostatečně ověřené.
