Zjistí tak, že Česko je Západ. A že Západ je strašná nuda. Organizovaný, předvídatelný, jasný. Chcete-li dnes něco zažít, musíte na Východ. Nemusí to být ani daleko. Stačí Krym, dovolenkový výminek Rusů u černomořských břehů patřící k Ukrajině. Tady ještě zažijete výjevy, o nichž si myslíte, že se dějí jen ve filmu.
Už kulisy stojí za to: promenádu podél vody v Jaltě, srdci ostrova, otevírá obří socha Lenina s charakteristickým zaťatým výrazem. Kdysi možná Vladimir Iljič prorocky hleděl do dálav, teď ale jeho pohled po třiceti metrech brzdí statický úsměv nafukovacího červenožlutého klauna McDonaldu, co do výšky nic neztrácejícího na hlavního bolševika. Jak od moře fouká, hamburgerový maskot chvíli klesá, chvíli stoupá a mezi oběma ikonami tak vzniká nekonečná bitva kdo s koho...
Stane se vám pak, že se ocitnete v kanceláři ředitele jedné z bezpočtu zdejších soukromých televizí. Koberec ode zdi ke zdi, rozložité křeslo, fotografie šéfa s místní smetánkou a dvě soudružky. Ta mladší a krásnější se usmívá a zúčastněně kýve hlavou, ta starší je tu od toho, aby tiše doplňovala sušenky na stole.
„Napijeme se.“ Druhá ředitelova věta. Tušíte, že přijde; jediná neznámá je jen kdy a s jakou neoblomností. Je krátce po poledni, venku třicítky, s díky odmítáte. „Neuškodí,“ říká pevně ředitel a doplňovačka sušenek mizí do lednice na chodbě.
Zavádíte řeč jinam a ptáte se, kdo kanál s pouhými třiceti tisíci abonenty platí. „Lidé nás tu mají rádi,“ sdělí ředitel a rozvine dlouhou byzantskou epopej na téma svých zásluh, na jejímž konci se nedozvíte vůbec nic podstatného. Sami se proto vypnete a necháte běžet film před vámi.
Upřímně se bavíte. Jediné, co drhne v uších, je zdejší výraz pro EU: eurosojuz, svaz. Je to sice ruský ekvivalent slova unie, ale v rodišti SSSR, místě podpisu rozdělení Evropy na skutečný svaz a unii, které stály proti sobě, to nezní neutrálně.
„Ty máš starosti,“ mávne nad tím rukou krymský kolega. Holt východ. Geniální východ.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
