Před týdnem poslalo sedm bývalých prezidentů zemí střední a východní Evropy otevřený dopis šéfovi Bílého domu Baracku Obamovi. Svůj podpis připojilo i několik evropských expremiérů a exministrů. Sdělují panu prezidentovi USA své obavy, aby ve prospěch tohoto „nového přátelství“ s Kremlem nebyl jejich region „hozen přes palubu“. Kdybych byl bývalý špičkový politik, podepsal bych dopis taky. Protože nejsem politik a nemusím volit diplomatický tón, vyjádřil bych své varování před Kremlem mnohem důrazněji. Napsal bych, že nová americká administrativa polyká stejně jako řada jejích předchůdkyň Rusům stále stejného hada.
Jakákoli vstřícnost vůči Kremlu je v dlouhodobém výsledku totálně kontraproduktivní. To věděl v nedávné americké minulosti snad jenom prezident Ronald Reagan. I carové věděli, že Rusové si od nepaměti vykládají každou vstřícnost jako slabost. „S komunisty je třeba jednat opatrně, obezřetně a vždycky z pozice síly,“ pravil Pavel Tigrid, který jako exministr české vlády už ten dopis, bohužel, nepodepíše. Pan Tigrid hovořil o komunistech českých, ale o těch z Kremlu to platí dvojnásob, dodávám už já. Mnozí sovětští, dnes ruští generálové považují české území i dvacet let po odsunu za své. Co Rus uchvátí, to nerad pouští.
Když jsem se jako dítě vracel z kina a vyprávěl obsah sovětského válečného filmu, končíval jsem větou „a naši to nakonec vyhráli“. Dědeček Josef v takových chvílích překousl viržinko. Chodil jsem na náboženství i do Pionýra a v sakristii si oblékal ministrantskou komži přes pionýrský šátek. Pan farář Ráb, který byl výrazně židovského původu, se při tom křižoval a říkal Sodoma Gomora. Za pár hodin se na mě v pionýrské klubovně usmíval portrét Gruzínce Džugašviliho, známého pod jménem Stalin. Nějak mi to nešlo dohromady a to jsem byl dítě. Ale už v patnácti jsem věděl, jak to je. Na věčné časy jsem se pak s CCCP rozešel 21. srpna 1968, když tehdejší šéf Kremlu řekl „éto váše dělo“ a poslal k nám tanky. Ruští politici mají věrolomnost v popisu práce.
Nechápu naše představitele, především z ČSSD, kteří se znovu chtějí přichýlit k tomu tam na východě dubisku. To je ta nebezpečná slovanská víra v Rusko! „Ej, nebude v Čechách dobře, dokud si Putin nenaleje do chladiče volhy vodu z Vltavy,“ cituji volně Viewegha.
Jan Petránek mě občas uklidňuje a říká, že bezprostřední nebezpečí nehrozí, protože Rusové mají na léta práci se svými vnitropolitickými problémy. Snad má pravdu, ale metody Kremlu jsou pořád stejné.
Dnes v 19 hodin se sejdou Petruška Šustrová, Hana Kofránková, Libor Dvořák, Jiří Dědeček a další na Staroměstském náměstí, aby uctili památku zavražděné čečenské bojovnice za lidská práva Natálie Estěmirovové. Její vraždu budou vyšetřovat její kati. Ta demonstrace bude určitě malá, bude tam možná stejný počet lidí, jako bylo ruských disidentů, které zatkli při protestu proti okupaci Československa na Rudém náměstí v srpnu 1968. Na Staroměstském rynku dnes večer nikdo zatčen nebude. Zatím.
Mnozí ruští generálové považují české území i dvacet let po odsunu za své. Co Rus uchvátí, to nerad pouští.
O autorovi| MICHAL PAVLATA, Tomáše Baldýnského dnes zastupuje herec a publicista Michal Pavlata
