Čtvrtek 26. května 2022, svátek má Filip
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Odpadlíci od Hnutí Grálu

Česko

Kdo jsou a jak uvažují lidé, kteří dokážou „pro dobrou věc“ mučit děti nebo týrat důchodkyně

Klára Mauerová došla tak strašně daleko, až k týrání dětí, ne proto, že by byla špatná matka. Matka je jistě výborná. Ne proto, že by byla špatná osoba, ale právě naopak proto, že chtěla pomoci, chtěla prospět.

Hnutí Grálu je u nás mimořádně úspěšné, protože reviduje některé těžko přijatelné zásady katolické církve a dává jednoduché odpovědi na složité otázky. Od hnutí se odštěpila řada skupin, jejichž příslušníci se vinou své zaslepenosti dostali až na dráhu zločinu.

Nejznámějším případem jsou lidé kolem tzv. kuřimské kauzy.

Když začátkem 90. let začaly na brněnskou adresu Hnutí Grálu docházet „nesmírně bláhové, tužkou psané“ korespondenční lístky, „které se ani na vteřinu nedaly brát vážně“, házel je vedoucí hnutí Artur Zatloukal do koše. Jejich autorem byl Jan Dietrich Dvorský. Obsah byl pořád stejný: „Tvrdil, že je převtělený Syn Člověka a čeká, kdy nám to konečně dojde,“ říká Zatloukal.

Hnutí Grálu vychází z učení Němce Oskara Ernsta Bernhardta, známějšího pod jménem Abd-Ru-Shin. Jeho dílo Ve světle pravdy (s podtitulem Poselství Grálu) vzniklo z přednášek konaných v letech 1923 až 1937. V rakouském Vomperbergu se kolem Abd-Ru-Shina zformovalo početné hnutí. V roce 1929 oznámil svůj božský původ a prohlásil se za mesiáše, Syna Člověka, který bude soudit lidstvo a nastolí tisíciletou říši. Tisíciletá říše ale nepřišla. „Někteří čtenáři jeho přednášek se mohou ptát: Proč ji nenastolil?“ říká Zdeněk Vojtíšek, religionista zabývající se studiem sekt a nových náboženských směrů. „Tuto otázku je z hlediska poselství Grálu možné vysvětlit tak, že Synem Člověka je ještě někdo jiný, do něhož se Abd-Ru-Shin naposledy převtělil.“ Právě do této role převtěleného Abd-Ru-Shina, Syna Člověka, se v roce 1991 pasoval Dvorský.

„Dotýká se mě, že jsme pořád strkáni do jednoho pytle s Dvorským,“ vymezuje se Artur Zatloukal. „Nikdy nepatřil k Hnutí Grálu. Hlásil se k Poselství Grálu s tím, že je reinkarnovaný - podle mého blázen.“ Když proud korespondenčních lístků neustával, tak prý Zatloukal přece jen zareagoval. „Tvrdě a ostře jsem mu odepsal, ať se s námi nemíchá a ať už se neopovažuje brát si za základ svých chorých představ Poselství Grálu,“ říká.

Úmysly Dvorského jsou Zatloukalovi jasné. Chtěl hnutí ovládnout: „Měli jsme uznat, že on je Syn Člověka, a podřídit se mu, protože on je ten nejvyšší.“ V jednom se ale Zatloukal mýlil. „Myslel jsem si, že nezíská ani jednoho normálně myslícího člověka. Že ho nikdo nemůže brát jinak než jako psychicky chorého člověka,“ říká. „Připouštím, že jsem se zmýlil.“ Skupinu imanuelitů, která nakonec kolem Dvorského vznikla, považuje religionista Vojtíšek za jednu z nejnebezpečnějších sekt naší historie

Klára Mauerová týrala své syny zřejmě proto, že to vůdce sekty Josef Škrla chtěl. Důchodkyně otročily na stavbě domu a vinici Jiřího Adama. Jan Dietrich Dvorský obral své přívržence o miliony a některé dostal na psychiatrii. Proč se tyhle excesy objevily právě kolem Poselství Grálu? A jak je možné, že vůdci sekty i jejich „ovečky“ měli za to, že jednají správně?

Pád berního úředníka Dvorský s manželkou Lucií a několika dcerami se dnes skrývá na neznámém místě, protože po něm pátrá policie. Ne proto, že obral své přívržence o majetek a ti, které zavrhl, se zhroutili. Nic z toho není kriminální čin. Příčinou je obvinění z narušování mravní výchovy, jehož se měl dopustit tím, že své dcery neposílal do školy.

„Některé z jeho oveček k nám hledaly cestu. Chovali jsme se k nim ostražitě,“ říká Artur Zatloukal. „U některých jsme učinili zkušenost, že ačkoliv byli tvrdě odmítnuti, tak se nezměnili. Jejich smýšlení zůstalo stejné.“

Jedním z těch, které Hnutí Grálu nechtělo, byl Petr Konečný. Bývalý vedoucí finančního úřadu v Hořovicích přišel do Dvorského sekty i se ženou a dvěma dětmi. Prodali dům a peníze dali Dvorskému. „Zcela jsme mu propadli. Věřili jsme, že i za naše peníze bude vybudována tisíciletá říše, že i my jednou budeme těmi vyvolenými, které tam mesiáš odvede s sebou,“ svěřil se Konečný religionistovi Vojtíškovi. Místo toho byl označen za „zlého, nečistého člověka, kterého ovládají temní duchové“. Prý neměl správnou barvu aury, a proto musel komunitu opustit. „Dvorský nám doporučil, abychom odložili těla, jedině tak máme šanci zachránit své duše,“ vyprávěl Konečný. Psychicky zdeptán se toulal po lesích, odhodlaný spáchat sebevraždu. Odrazoval ho od toho hlavně pocit odpovědnosti, že až jeho syn a dcera budou ze sekty také vyhozeni, měl by jim umět pomoci.

„Hledal cestu,“ říká Zatloukal. „Ale zůstal stejný podivín. Nakonec si založil nějakou svoji skupinu.“ Kláru vedly nejlepší úmysly „Veřejnost si myslí, že to, co Klára Mauerová udělala, je jedinečné zvěrstvo, které musí být krvavě potrestáno, ale ono to tak úplně není,“ říká religionista Zdeněk Vojtíšek, jehož si soud přizval jako znalce: měl pomoci vysvětlit, proč matka týrala své syny. Postupně se ukázalo, že podstatnou roli v případu hraje sekta Josefa Škrly, jehož dospělá dcera Barbora se v domě Kláry vydávala za holčičku Aničku a později v Norsku za chlapce Adama.

Zdeněk Vojtíšek má za to, že Klára Mauerová byla vedena těmi nejlepšími úmysly. „Došla tak strašně daleko, až k týrání dětí, ne proto, že by byla špatná matka. Matka je jistě výborná. Ne proto, že by byla špatná osoba, ale právě naopak proto, že chtěla pomoci, chtěla prospět,“ říká. „Stala se ale obětí velmi silné manipulace.“

Jak manipulace probíhala? Klára Mauerová uvěřila, že je zasvěcena do velmi tajné operace, jejímž cílem je zachránit norskou dívku Annu před mafií zneužívající děti. Bylo třeba se o ni postarat bez vědomí úřadů, protože „mafie má prsty všude“. O tuto pomoc ji požádala sestra Kateřina.

S Aničkou se setkala v noci, za dramatických okolností. Pečovala o ni asi rok. Jenže Anička dělala, že je velmi nemocná, ztrácela vědomí, nechodila. Klára Mauerová potřebovala nějakého odborníka. V tu chvíli přichází na scénu tajemný lékař, který jí prostřednictvím SMS a emailových vzkazů radí, co dělat. Jeho rady zázračně fungují. Jak by ne, když vzkazy psala buď sama Anička (Barbora Škrlová), nebo Klářina sestra Kateřina. „Pan doktor“ si postupně získal bezmeznou důvěru Kláry Mauerové.

Jeho vzkazy se však postupně začínají týkat Klářiných synů a jejich výchovy. Proč? „Možná, že Anička nabyla dojmu, že ti kluci nějak ohrožují její poslání. Bylo třeba je zkrotit, zlomit,“ říká Vojtíšek, „Ale to je jen domněnka.“ Manipulace pokračovala. Tajemný doktor matku přesvědčil, že děti vychovává špatně, rostou pro kriminál, a že musí výchovné metody změnit.

Pokračování na straně 20

Dokončení ze strany 19

Jak je možné, že se podrobila i tak strašlivým pokynům? „Pokud se nepletu, některé věci odmítla. Ten vnitřní boj v ní byl obrovský,“ říká Vojtíšek. „Možná by k tomu nedošlo, kdyby měla možnost se o tom poradit třeba s manželem. Ale žila v izolaci, radila se o tom jen se sestrou Kateřinou.“ Zároveň sekta udeřila na její slabou strunu. Klára žila v pochybnostech, zda výchovu chlapců po rozvodu sama zvládne.

„Žijeme v iluzi samostatnosti a svobody vlastního úsudku. Ale jsme velmi snadno ovlivnitelní, manipulovatelní,“ říká Vojtíšek. „Vezměte si třeba Milgramovy pokusy.“ Stanleyho Milgrama inspiroval proces s nacistickým zločincem Eichmannem k tomu, aby vyzkoušel, co vše jsou lidé ochotni udělat, když jim to nařídí autorita. Dobrovolníci měli hrát učitele a žákům v sousední místnosti dávat při špatných odpovědích stále silnější elektrické šoky. Mysleli si, že jde o výzkum učení. „Téměř sedmdesát procent z nich došlo pod vedením vědecké autority v bílém plášti tak daleko, že by byli schopni pokusnou osobu zabít,“ říká Zdeněk Vojtíšek.

Zatímco Klára Mauerová chtěla pomoci Aničce a dobře vychovávat své syny, Josef Škrla a jeho blízcí chtěli možná „spasit svět“. „Myslím, že jejich motiv byl náboženský. Pak to všechno dává smysl,“ říká Vojtíšek.

Jan Dietrich Dvorský se vydával za Abd-Ru-Shinovo převtělení, Škrlova sekta se zřejmě zhlédla v jiné části jeho učení. Vychází totiž z ezoterních tradic, kde k výkladu světa slouží princip různých úrovní hmotnosti. V té nejnižší, hrubohmotnosti, se jako lidé nacházíme. Poznáním a dobrou morálkou máme v průběhu nových životů vystoupat až do duchovní úrovně. Na hranici duchovní a božské úrovně stojí hrad Grálu, v němž je ukryta legendární miska s krví umírajícího Krista.

„Z vyšších vrstev vesmíru sestupují nehmotné bytosti do těch nejnižších, hmotných vrstev,“ vysvětluje Zdeněk Vojtíšek. „Škrlova skupina očekávala příchod takovéto duchovní bytosti.“ Ta ale musí přijmout tělo - a čím čistší tělo, tím lépe pro její poselství. „Kdyby soustružník začal říkat, že do něj vstoupil duch, budou všichni křičet: Co to říkáš, vždyť jsi soustružník!“ říká Vojtíšek. Stvoření Aničky v Brně a Adama v Norsku mohlo mít za cíl vznik právě takových „čistých těl“ bez historie. Nový druh náboženství S Hnutím Grálu, tehdy zakázaným, byl Josef Škrla ve styku už před rokem 1990. To vedl turistický oddíl mládeže. „Vedl jej velmi autoritativně a vychoval zde skupinu disciplinovaných, tichých až konspirativních mládenců, oddaných svému vůdci,“ říká vedoucí Hnutí Grálu Artur Zatloukal. Někdy kolem roku 1996 se ale podle něj ve skupině „začaly objevovat alarmující jevy“, konkrétně „jasnovidné vzkazy shůry“. „Skupina je začala považovat za důležitější než Poselství Grálu a vytvořila si jakýsi vlastní druh náboženství,“ říká Zatloukal.

Co konkrétně mělo být obsahem jasnovidných vzkazů, Zatloukal nechce prozradit. Zdůrazňuje ale, že Abd-Ru-Shin se vůči jasnovidectví staví velmi příkře. „Takové vzkazy jsou buď produktem lidského myšlení a fantazie, nebo našeptáváním zemřelých lidí,“ říká. „A našeptávání zemřelých nemůže být ze samé jejich povahy jiné než nízké. Jsou to lidé, kteří místo aby pokračovali v dalším vzdělávání, zůstali tady v okolí a pokouší se balamutit lidi.“

Také osmasedmdesátiletý Jiří Adam, který zneužíval v Mikulově skupinku žen k otrocké práci, patřil k Hnutí Grálu. „On se k nám hlásil a my jsme neměli důvod ho odmítnout,“ říká Artur Zatloukal. „Setkal jsem se s ním asi třikrát. Věděl jsem, že žije v ústranní s nějakou skupinkou. Nevěděl jsem ale, co se v té skupince děje.“

Podle žaloby Adam připravil tři seniorky o majetek, bral jim důchody a nechal je do úmoru dřít na stavbě svého domu a na svém vinohradu. Ženy trýznil hladem, bil, žily v bídných hygienických podmínkách. Věc vyšla najevo, když jedna z nich vypověděla Adamovi poslušnost. Ten ji nechal odvézt na psychiatrii, kde se žena se svými zážitky svěřila. Trestem za týrání osoby žijící ve společné domácnosti může být až dvanáctileté vězení.

Jak je ale možné, že jejich soužití trvalo celá léta? „Pan Adam byl léčitel a ty dámy kolem sebe vyléčil. Můžeme si o tom myslet leccos, ale ty dámy se prostě subjektivně cítily nemocné a cítily se být vyléčeny,“ říká Zdeněk Vojtíšek. Vznikl tak asymetrický vztah, který byl ale pro obě strany uspokojující. „Ženy ubezpečovaly pana Adama v tom, že má úžasné schopnosti. To je velmi saturující,“ říká Vojtíšek. „On jim zase poskytoval ujištění, že jsou na správné cestě, že jejich aura je lepší a lepší. Zároveň jim poskytoval smysl života - dával jim pocit, že jsou vyvolené, že pracují na nějakém poslání.“ Takový vztah může být do té míry uspokojující, že jeho účastníci „jsou schopni přehlédnout nebo bagatelizovat věci, které nám připadají naprosto neslýchané“. Právě úzký vztah s léčitelstvím je jednou z příčin, proč je Hnutí Grálu mezi lidmi populární. „Toto hnutí je mezi léčiteli velmi atraktivní. Běžné léčitelské praxi s těmi různými duchovními energiemi dává solidní věroučný základ,“ říká Vojtíšek. „Tu praxi je možné tímto učením podložit.“ Kdo si co uvaří... Hnutí Grálu je v České republice mimořádně úspěšné. „Proč je tak ozvučné zrovna tady? Dneska hodně oslovuje léčitele, na počátku oslovovalo hlavně lidi nespokojené s katolickou církví,“ říká Zdeněk Vojtíšek. „Je v něm skryt docela silný motiv kritiky tradičního křesťanství. To je něco, co je v Čechách a na Moravě s naší historií lákavé.“

Navazuje sice na Bibli a užívá křesťanské symboly, ve dvou (pro nespokojené katolíky lákavých) věcech se ale liší. „Odmítá dogmata a hlásá: Na všechno si přijďte sami, všechno si sami objevte,“ říká Vojtíšek. Zároveň učení velmi trvá na tom, že kdo si co navaří, to si také sní. „Někteří lidé vnímají křesťanskou zvěst o milosti jako nespravedlivou,“ říká Vojtíšek. „Spousta lidí je nespokojených s tím, že by v nebi měl být vedle nich ten zloděj, který je v řeznictví okrádal. Protože ten zloděj se tam může dostat milostí, kterou hlásá evangelium.“ Hnutí Grálu proti tomu staví představu, že žádný čin ani myšlenka nemohou zůstat bez následků. Samozřejmě pak všechna naše štěstí či neštěstí jsou jen přirozenými následky našich činů a myšlenek, ať už v tomto životě, nebo v některém z předchozích. Artur Zatloukal souhlasí s tím, že tento postoj je pro lidi lákavý. „Vezměte si maminku, které se narodí postižené dítě. Nedávno jsme s jednou takovou hovořili. Její dítě trpí nevyléčitelnou nemocí a brzy jí umře,“ vypráví. „Ona z Poselství ví, proč to tak je. Necítí proto výčitku: Proč mi to Pán Bůh udělal a proč to udělal tomu nevinnému dítěti?“

Matka teď podle Zatloukala nese trpělivě svůj osud, protože ví, že „dostává to, co potřebuje, a to, co si zaslouží“. „To dítě mohlo v minulém životě někomu těžce ublížit a odešlo nevyléčené, nezměnilo se,“ nastiňuje Zatloukal. „Vezměte si dozorce z koncentračního tábora. Kdo je dokáže změnit, jaká síla, aby se stali zase platnými cennými lidmi a nemuseli být zavrženi? Je taková síla. Přijde nemoc nebo třeba právě takováhle inkarnace do nemocného dítěte, a ten člověk sám na vlastní kůži zažije to, co štědře rozdával jiným.“ Matka se podle něj může, ale nemusí dozvědět, proč ji, manžela a dítě něco takového postihlo. Stačí, že je přesvědčena o tom, že co se jí stalo, je zasloužené a všichni zúčastnění to potřebují. „Každý sklízí, co zasel. Jakmile přijmete myšlenku reinkarnace, nemáte problémy s otázkou, proč se vám narodilo nevinné postižené dítě,“ vykládá Zatloukal. „Řeknete si: Dobrá, ono to potřebuje, já to potřebuji, tak zmužile do toho.“

Religionista Vojtíšek namítá: „Je to taková schematická spravedlnost. Obvykle mají tyto postoje děti kolem jedenáctého roku. Ale jsou lidé, kteří ten jedenáctý rok svého života nikdy nepřekročí.“

Dalším důvodem nebývalého rozšíření tohoto učení právě u nás je fakt, že se pro něj v jeho počátcích rozhodli dva baťováci ze Zlína. „Ohromně systematicky, pečlivě, s baťovskou poctivostí překládali texty, šířili je,“ říká Vojtíšek. „Velmi logicky a rozumně argumentovali, a tím položili základ hnutí.“ Abd-Ru-Shinovy přednášky tak u nás knižně vyšly už v roce 1932, jako ve druhé zemi světa.

Proč se ale právě od Hnutí Grálu odštěpuje tolik sekt? A proč, když příznivci tohoto hnutí jsou podle Vojtíška „lidé s vyvinutým smyslem pro mravnost, pořádní až trochu zákoničtí a upjatí, kteří se scházejí k pokojnému poslechu vážné hudby a přednesu Abd-Ru-Shinových přednášek,“ se právě kolem nich děje tolik zlých věcí?

Příčiny štěpení jsou podle Vojtíška dvě. „Hnutí Grálu je takzvané mileniální hnutí, tedy hnutí, které očekává příchod blažené ideální říše. Postupem času se toto očekávání snižuje a transformuje se do nějakých mravních požadavků. Hlavní otázkou přestává být: Kdy přijde tisíciletá říše? Nahrazuje ji otázka: Ať přijde, kdy přijde, budu na ni připraven?“ vysvětluje Vojtíšek. „Proto se odštěpují nová hnutí s výtkou -vy už tomu moc nevěříte, vy už tím moc nežijete, my teď to očekávání obnovíme.“

Zatímco takové štěpení hrozí všem mileniálním hnutím, Hnutí Grálu má ještě další důvod ke štěpení. „Žije v názoru svého zakladatele, který říkal, že lidé, kteří ho následují, jsou samostatní hledači pravdy,“ říká Vojtíšek. „Jenže kmenové Hnutí Grálu je institucí. Čas od času někdo přijde a řekne: Už je to příliš institucionalizované, my se teď budeme scházet jen tak.“

„Jsme zranitelní právě tím, že trváme na tom, že každý člověk si má hledat svou vlastní cestu,“ potvrzuje Artur Zatloukal. „Ani přes patologické jevy to ale nezměníme. Je to jeden ze základních rysů hledání pravdy.“ Dodává, že Abd-Ru-Shin zabalil své poselství do „tvrdé slupky“. „Je tam i láska, moudrost, vědění a přesvědčení, ale začíná to velmi autoritativním posuzováním přístupu lidí, kteří si o sobě myslí, že jsou velice moudří a zbožní, ale ve skutečnosti se řítí do propasti,“ přibližuje Zatloukal. „Myslím, že vůdci odštěpených skupin se zhlédli právě v tom autoritativním způsobu vyjadřování.“ Vůdci podle něj „zneužili svého charismatu k tomu, aby se stali autoritativními prostředníky mezi Bohem a svými ovečkami“. „To je konec, protože my neuznáváme žádného prostředníka. Jejich chování je popřením Poselství Grálu,“ říká Zatloukal. O mnoho shovívavější není ani k „ovečkám“. „Bývají to ohromně hodní, zbožní, pracovití a pokorní lidé. Chybí jim ale vnitřní samostatné myšlení. Podřizují se a spoléhají, že to za ně vymyslí chytřejší a moudřejší vůdce,“ říká Zatloukal.

Takže žádní „zločinci z přesvědčení“. Jen lidé, kteří se nechali manipulovat, protože si mysleli, že poslouží dobré věci. A vůdci, kteří jimi manipulovali, protože se jim řečeno slovy Zdeňka Vojtíška „třeba zdálo, že pro splnění jejich náboženského poslání není jiný prostředek“. „Kdybyste ráno vstala a řekla si: Dneska budu týrat děti, tak to nikdy neuděláte. Nikdo netýrá děti s vědomím, že týrá děti. Nikdo nevstupuje do sekty s vědomím, že vstupuje do sekty,“ říká Vojtíšek. Aže účastníky popsaných příběhů neodradil ani fakt, že přestupují obecně přijatelné normy? „Určitě najdete spoustu příkladů, kdy je dobré normu překročit,“ říká Vojtíšek.

Kde číhá nebezpečí?

Odštěpeneckých skupin může podle Vojtíška existovat šest až osm. Není vyloučeno, že některá z nich může zajít do extrémů. „Takových skupin, jako byla ta pana Škrly, může být někde v skrytu víc,“ říká Vojtíšek. „Vůbec o nich nemusím vědět, jako jsem nevěděl o téhle.“

Povědomí o odštěpených skupinách nemá ani Zatloukal. „Přestalo mě bavit zabývat se takovými patologickými věcmi,“ říká. Zná prý pár „problémových lidí“, kteří se „potýkají s psychickými problémy a hledají cestu“. „Ale poctivě se snaží, nikomu neškodí, postupně sílí a nabývají zkušeností,“ říká Zatloukal. A jestli někde číhá nějaký vůdce? „Těžko říct,“ přiznává. „Už jednou jsem se zmýlil. Nevěřil jsem, že Dvorský najde někoho, kdo takovým bláznivým myšlenkám popřeje sluchu.“

Možná by k tomu nedošlo, kdyby měla Klára Mauerová možnost se o tom poradit třeba s manželem. Ale žila v izolaci, radila se o tom jen se sestrou Kateřinou. Zdeněk Vojtíšek religionista

Právě úzký vztah s léčitelstvím je jednou z příčin, proč je Hnutí Grálu mezi lidmi populární.

Našeptávání zemřelých nemůže být ze samé jejich povahy jiné než nízké. Jsou to lidé, kteří místo aby pokračovali v dalším vzdělávání, zůstali tady a pokouší se balamutit lidi. Artur Zatloukal vůdce Hnutí Grálu

Autor:

V předdůchodu si odpočinu a pak se uvidí. Možnost, o které se moc neví

Premium Má do penze pět let a je v předdůchodu na tři roky. Na víc totiž nemá naspořeno. Že to nejde? Ale ano. Legislativa to...

Mami, ty se uzdravíš! Jana Vránová o synově cestě do NHL i boji s rakovinou

Premium Před sedmi lety si prožila peklo. Bojovala s rakovinou lymfatických uzlin a nevěděla, jak to synovi, hrajícímu tehdy...

Půst, občas večeře, čtyři kávy denně. Jak jíst podle výživového poradce Havlíčka

Premium Strava ovlivňuje nejen naši váhu či kondici, ale i náladu a zdravotní stav. Ostatně až dvě třetiny všech nemocí mají...

Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách
Českých písniček pro děti je málo! Pusťte jim tuhle o rybičkách

Také jste radši, když si děti oblíbí hezkou českou písničku místo nějaké v angličtině? Pak se vám rozhodně bude líbit tahle rybičková písnička od...