Interview s nejlepší českou profesionální boxerkou? Tak na to jsem hodně zvědavý. Mně totiž vždycky, když slyším slovo intervjú, naskočí známá scéna z předscén Voskovce a Wericha: Mistře, já bych s dovolením s vámi udělal intervivárium, zajímalo by to totiž naše čtenářové. - Vy jste od novin? - Kde? -Já myslím tak všeobecně... -A jak jste to poznal? - No, zajímalo by to vaše čtenářové. -Aha, tak já vám položím pár otázek... - A já je zvednu... A tak to pokračovalo až k otázce, co dotyčný snídá. Na to Jan Werich na oné nahrávce odvětí: Kaviár se šampaňským, já totiž neznám nic dražšího. Já si ale pamatuji z jinošského období, kdy v televizi počátkem šedesátých let uváděli Těžkou Barboru, jak tam Werich na tu dobu velmi odvážně vychrlil: Já snídám suchóje šampaňskóje, snídám ho ve stóje, chodím přitom z pokóje do pokóje, tuhle jsem šel do Tróje, podívat se do zóoje, spad jsem tam do hnóje, ó je. Dlouhotrvající potlesk a mně z celé Těžké Barbory utkvěla tahle vtipná volovina.
Vůbec musím říct, že předscény se mi líbí víc než samotné hry V+W. Konečně Cimrmanovy semináře by také mohly přinést polemiku, jestli nejsou lepší než hra. Podle mě jsou stejně dobré. No a abych se zase vrátil k tomu intervjú s profesionální rohovnicí, tak se totiž za všeobjímající vlády soudruhů říkalo boxerům. Samozřejmě bych se jí optal, co snídá, kolik trhne a kolik dá na benč, jestli bije svého chlapce, pokud to tedy není také boxer, a co na to říkají genderová studia. Já starý macho se totiž s tím dámským boxem pořád nějak těžko smiřuji. Ona představa, že jednu koupím od dámy na bradu a lehnu... Nic moc.
O autorovi| Richard Tesařík hudebník a herec
