Mediální diář
Renomovaný deník New York Times nabídl tento týden veškeré své texty na internetu zdarma. Před dvěma lety chtěl za přístup do archivu platby, nevydělal na tom ale dost, a teď zkouší opak. Bezplatným obsahem láká čtenáře na web. kde na nich chce vydělat víc z internetové reklamy. Příjmy z ní přitom postupně nahrazují zisky z prodeje novin a inzerce v tisku. Rozhodnutí zámořského listu přichází pár týdnů poté, co zajímavé změny prodělaly redakce seriózních deníků i v Česku. Třeba ten, jejž právě pročítáte, posadil svou dříve oddělenou redakci internetového zpravodajství hned vedle redaktorů tištěného vydání. Podobně sestěhoval své lidi i deník MF DNES se zpravodajským serverem iDnes.
To vše je možné chápat jako projevy smíření tisku a internetu, jimž byla před několika lety předpovídána obrovská rivalita, pokud se dokonce netvrdilo, že internet papír postupně nahradí. Jednou možná, ale teď, zdá se, oba způsoby šíření informací vstupují do fáze vzájemného doplňování se. Ani papír, ani web přitom nezůstávají škodné.
Zvlášť když patří jednomu a témuž vydavateli. Ono se totiž také ukázalo, že stejně jako v digitálním éteru zaberou největší podíl provozovatelé stávajících televizí, také na internetu si podstatnou část trhu zabrali vydavatelé tisku. Samozřejmě to souvisí se silou velkých mediálních domů šířit informace, která se tím zvětšuje a stává neporazitelnější, čím víc takových firem se postupně slučuje, a v celkovém počtu jich proto ubývá. Ale také to ukazuje na bezmála paradox: to, co mělo tištěné noviny usmrtit, jim nyní dělá reklamu. A naopak. Věc je přitom jednoduchá, stačilo pochopit a důsledně využít to, co každé médium nabízí jedinečného. Na internetu dnes lidé preferují u zpravodajství hlavně rychlost a také pro redakci (v patřičném počtu, patřičně vybavenou) je mnohem snazší publikovat krátké zprávy hned elektronicky než jednou denně vytvořit celé tištěné vydání. Není nutné se na webu dlouze rozepisovat o souvislostech a kontextu dění – ten by lidé měli nacházet nazítří v novinách. Právě to zřejmě od papíru, s nímž lze klidně spočinout, čekají.
Do internetu se naopak papír už nebojí odkázat pro další či delší texty určené těm, které konkrétní kauza zaujme. I tím se internetová stránka stává cennou službou – ne konkurentem, ale čím dál přirozenější součástí jedněch novin, jedné značky. Je přitom pozoruhodné, jak pomalé bylo zvykání si na vcelku jednoduchý model, totiž zavolat či poslat z místa dění několik řádků na web a zbytek dovyprávět odpoledne v redakci. Technologie to dovolují dávno, celé to chtělo hlavně změnu myšlení.
Možná takové zrychlení informací přinese ještě větší zpovrchnění veřejné komunikace. Možná to ale z novin udělá opět prestižní společenskou instituci, jíž donedávna byly, vrátí jim přínosně analytickou roli, vlastní dosud spíš týdeníkům. Aspoň do doby, než se tisknout a rozvážet ani ty nejlepší noviny už vůbec nevyplatí.
O autorovi| Ondřej Aust, redaktor Lidových novin
