Recepční za bílým pultíkem je postarší dáma s výraznou oranžovo-rudou rtěnkou a v hnědé blůzce s leopardím potiskem. Podle skleněných vitrín s kosmetikou a plakátu zpěvačky Báry Basikové by si leckdo myslel, že se právě nachází v nějakém kadeřnickém salonu. Nebýt nápisu „Soukromá klinika plastické chirurgie a laserové kosmetiky“ u vchodu.
Na klinice Esthé probíhají estetické operace, dalo by se říct, jak na běžícím pásu. Jen minulé pondělí měl vedoucí lékař a zároveň spoluvlastník kliniky Jan Měšťák podle svých slov čtrnáct operací – je ale pravda, že opravit nos mu většinou netrvá ani půlhodinku. „Jelikož jsem vrcholově sportoval, vím, kde mám hranice unavitelnosti. Lidi a práce mě neunaví, dokážu se soustředit i čtrnáct šestnáct hodin,“ říká spokojeně ve své ordinaci, kde zaujme obrázek modelky Lindy Vojtové z Vogue a fotka další z českých modelek Terezy Maxové.
„Lituju všechny své sestry, pracujeme do desíti jedenácti večer, alespoň jim kupuju pizzy a bonbony,“ říká muž, jehož proud slov lze stěží přerušit. Podle energie, kterou dává do povídání o estetické chirurgii a s níž mi ukazuje fotografie zejména nosů (vychází mu kniha Nosy očima plastického chirurga) „před a po“, mu jeho slova o „neunavitelnosti“ naprosto věřím.
* Jste majitel patentu na gelové bobtnavé tyčinky. K čemu slouží? Používáte je ještě?
Už máme něco lepšího. Ale sloužily k vyplnění vrásek. Jsou na principu hydrofilního gelu, vyrábí se z něj kontaktní čočky – propouští slzy, nejsou vidět a jsou měkoučké. Gel se používal na výplně propadlin, třeba takzvaných vrásek deprese, pro vrásky nosolícní nebo u kořene nosu. Nemusíte tam pak píchat.
* Pokud jde o estetickou chirurgii, jste vyhlášeným odborníkem na nosy. Proč jste si zvolil nosy, a ne třeba rty?
Úprava nosu patří k těm složitějším operacím. Každý nos je pro mě dobrodružství, na každý se těším, je pro mě výzvou. Plastika nosu je totiž zákrok, který některým kolegům může nahánět strach. Je to podobné, jako když klasický chirurg začíná operovat někoho s náhlou příhodou v oblasti dutiny břišní – ani tam neví, dokud břicho neotevře, co ho čeká. Pro mě život musí být zajímavý, musím vidět cíl, být motivován. Ať už v práci, nebo ve sportu.
* Jak to všechno s nosy vlastně začalo?
Udělal jsem si kandidaturu na rozštěpové nosy. Už když jsem kdysi pracoval ve vinohradské nemocnici, obracely se na mě sestřičky, abych jim operoval nos. Před šesti lety jsem operoval Leonu Machálkovou. Celkem jsme to tajili, ale pak s tím sama vyšla ven do tisku. A od té doby po mně lidé chtějí nosy, zjednodušeně řečeno.
* Jak to, že někdo dopadne s nosem jako Michael Jackson? Ten přece musel mít nejlepší plastické chirurgy ve Spojených státech…
Jde o to, kdo jsou nejlepší plastičtí chirurgové..
* To chcete říct, že by se nechal operovat někým nezkušeným?
To asi ne, ale řekl bych, že ve Státech se nosy dělají jinak, více se do nich zasahuje. Vím to třeba od naší právničky, maminky modelky Lindy Vojtové. Navíc Michael Jackson je a byl boháč, takže šel na jednu reoperaci, na další a další reoperace, až se lékaři dostali někam, kam nechtěli, začaly se mu dělat jizvy… Ale reoperace nemusí být problémem vždy. Mám tady jednu takovou trochu posedlou paní, je moc prima, její nos byl operován jedenáctkrát, a přesto vypadá dobře.
* Vážně?
Ano. Nikdy nesmíte jít při operaci do maxima, musíte mít rezervu – měním věci na osmdesát devadesát procent. Vždy musíte podoperovat, ne přeoperovat. Když někdo ubere hodně tkáně, vznikne nos typu skokanského můstku. Další variantou jsou takové ty podhledy jako do brokovnice. Nejde jen o nosy, ale například o víčka – pokud kůži moc redukujete, nejdou dovřít. Já jsem ale téměř přesvědčený, že u operací nosu technickou chybu neudělám.
* To si celkem věříte.
Je důležité být pokorný, skromný, ale zároveň sebevědomý. V medicíně si zkrátka musíte věřit. Jeden Američan napsal o chirurgii, že v ní není místo pro chyby. Moje jistota plyne i z toho, že jsem odoperoval více než tisíc nosů. Opakování je, jak víme, matka moudrosti. Operuji sice rychle, ale v určité fázi operace zpomalím – stejně jako když jedete rychle v autě a pak přijde ledovka, také musíte zpomalit.
* Není vám jako estetickému chirurgovi líto, když některé hvězdy zapírají plastiku, přestože jí evidentně prošly?
Ne. Je to otázka otevřenosti člověka. Devadesát procent lidí ze showbyznysu nepřizná estetickou operaci. Stejně o svých pacientech nemluvím a nemluví ani nikdo z kliniky. Navíc jsou lidé, kteří se nechtějí zviditelňovat tím, že mají plastiku. I když některé hvězdy to naopak popostrčí dopředu, protože se o ně začne zajímat bulvár. Nezapomeňte také, že naše republika je malá. Ale třeba Helena Vondráčková se operacemi netají, ona je naprosto nádherná žena, která má úžasnou sílu a energii. Když však je nějaká akce, člověk stejného věku bez estetických operací nemůže vedle Heleny obstát.
* Říká se, že třeba nos nelze operovat po třicítce. Máte vy osobně nějaká omezení?
Rozhodně ne. Nosy po třicítce někteří chirurgové opravdu nedělají, ale já jsem operoval 74letou paní a myslím, že se operace povedla… Pocit tělesné nedostatečnosti mají lidé v každém věku. Teď budu operovat nos dívce, které ještě nebylo osmnáct. Tak moc jí na tom záleží.
* Je ten její nos objektivně tak hrozný?
Ano. Souhlasí i maminka. Operací vlastně ženu polidštíte. Ženy jsou citlivější k vzhledu, sentimentálnější, více na sebe dbají. Včera jsem měl na vyšetření na Bulovce jednu 84letou paní, která chtěla za každou cenu udělat obličej…
* To se v tomhle věku nebojí narkózy?
Ne, nebojí. Ale obličej se dělá v takovém polospánku, nejde o klasickou narkózu.
* V Los Angeles chodí k estetickým chirurgům třetina mužů a dvě třetiny žen. Všiml jste si tlaku na vzhled mužů i u nás?
Ne. Pokud za mnou přijde mužský a chce třeba odsát, pošlu ho cvičit. Po třech měsících se jeho postava změní. Něco jiného samozřejmě je, když se mu zredukuje hodně váha a pak mu visí kůže.
* Na vaše vyšetření se čeká půl roku, stejně tak dlouho pak na operaci. Myslíte, že dlouhé čekací lhůty odradí lidi psychicky nemocné, kteří operaci nepotřebují?
To nevím. Rozhodnutí k estetickému zákroku ale vždy záleží na psychice. Ženám říkám, když nepovažuji operaci za nutnou, přijďte třikrát, a když přijdete potřetí, zákrok vám udělám. Protože bez něj by byl v takových případech jejich život méně radostný. Ale vše má i svou negativní stránku – nač dělat jizvy u hezkých prsou? Pokud za mnou přijde žena s velikánským nosem, je to jasné, pokud s malým, je to z její strany jakási extravagance.
* Kde je vůbec hranice, kdy operovat a kdy ne? Kde ji máte? Kromě očividných případů.
U prsou mám tři kritéria. Jak to vidím já jako muž – mě může oslovit žena smalým poprsím, naopak žena s velkými prsy nemusí mít žádný sexappeal. Pak je tu můj názor jako plastického chirurga – dělám jen takové operace, aby nikdo nic nepoznal, když žena stojí nebo leží. Pokud chce žena opravdu velká umělá prsa, která vypadají nepřirozeně, pošlu ji jinam. Třetím kritériem je pak vědomí ženy – jestli jí možné pooperační komplikace, kterých není moc, ale mohou se vyskytnout, stojí za to, že dostane jen malý implantát.
* A stojí jí to za to?
Téměř vždy ano, ona psychika vážně hraje neobvyklou roli. Stačí o malinko zvětšit prsa nebo o malinko zmenšit nos, a najednou před vámi stojí někdo úplně jiný, ta dívka nebo žena je svobodomyslnější, sebevědomější.
* Jak poznáte někoho, kdo to nemá v hlavě v pořádku a řeší si své osobní problémy tím, že chce na plastiku?
Musíte to zvážit. Nikdy neoperuji nikoho, kdo zákrok v žádném případě nepotřebuje. A pak neoperuji lidi, kteří by třeba zákrok potřebovali, ale něco se mi na nich nezdá. Tady také narážíme na další problém – lidé si za plastiku zaplatí a ten výsledek prostě musí být v jejich očích perfektní.
* Dobrá plastika nemá být poznat. Setkáváte se s nespokojenými klienty?
Nejsem dokonalý. Pacient může po operaci hůř reagovat. Třeba někde více po operaci nosu otéká, zvláště když má silnou mastnou kůži. O tom samozřejmě informuji pacienty předem. Úplně všechno ale neodhadnete, je to naprosto individuální: někdo má špatnou kůži s akné a hojí se dokonale, někdo má sametovou kůži, a přesto mu zůstanou viditelnější jizvy. Stane se, že plastik udělá dobře operaci, a pacient není spokojený. To je pak velký problém, to jsou dlouhé procedury, jiní doktoři píší posudky. Já osobně se ale s podobnými komplikacemi téměř nesetkávám.
* Jak to lidé po plastice snášejí, když se na sebe podívají?
Právě prvek osobnosti je hodně důležitý. Vždy pacientům říkám – nesmíte mít nedůvěru, musíte se na operaci těšit. A pak se jim i lépe hojí rány. Ten, kdo bere život úplně normálně, se mi bude hojit lépe než ten, kdo nedůvěřuje nikomu. Například moje vrchní sestra, které jsem operoval obličej, mi už šest dní po operaci pomáhala s obvazy a zahojila se skvěle. Když po čtrnácti dnech sundavám lidem sádru z nosu, 95 procentům se jejich nos líbí, jsou nadšení.
* To nemají modřiny a otoky?
Občas mají, protože je nos celý rozlámaný.
* A to jim nevadí?
Ne, naopak těší se z nového nosu. Jedna paní, která sem šla na reoperaci, mi vyprávěla, že když si tenkrát po své první nepovedené plastice sundala sádru, skoro omdlela ze šoku, jak strašně ten nový nos vypadal.
* Vy hodně, jak říkáte, reoperujete po jiných lékařích. Pacientky na tom musí být psychicky velmi špatně…
Třeba ke mně přišla paní, které plastik neudělal hezký nos, operoval ji proto podruhé a zase se to nepovedlo. Ani třetí, a to velmi zkušený chirurg, jí nedokázal pomoci. Pro ni život neměl cenu, nechodila mezi lidi ani doma nefungovala. Lidé jsou na tom mnohdy po nedobře provedených operacích psychicky velmi špatně. Každý druhý až třetí nos, který operuji, opravuji po někom. Když zkazíte nos, člověk je chudák.
* Jak vidíte budoucnost estetické chirurgie? Jaké budou trendy? Dnes se mnohdy věk ženy pozná podle rukou a krku.
Krk se vyhlazuje, existuje i neck lifting stejně jako face lifting. Ale je pravda, že svraštělá kůže na rukou ledascos napoví, dá se jen trochu upravit pokožka. Nedomnívám se, že se trend nějak výrazně změní… Možná se bude zvětšovat význam takzvané intimní chirurgie, to je operace genitálu u žen, ta přináší velké ovoce.
* A co operace penisu?
Prodloužení penisu je jedna věc, ale tady je i otázka funkčnosti, jinak je to jen vizuální věc. Míval jsem mnoho žadatelů o tuto operaci, ale to dělat nechci. To přenechám někomu jinému.
O pár dní později procházím areálem Fakultní nemocnice Na Bulovce. Na prosklených dveřích jednoho z pavilonů je modrý výrazný nápis: „Klinika plastické chirurgie I. LF UK. Přednosta doc. MUDr. Jan Měšťák, Csc.“ Je po osmé ráno a přednosta kliniky právě dokončuje velkou vizitu. Na převaz vedle mě čeká mladý pacient a vtipkuje: „Až mi sundají tu sádru na ruce, budu mít šest prstů. Prý je to nová móda.“ I přišívání končetin a jejich částí patří k náplni práce plastických chirurgů. „Plastik je často nezastupitelný téměř ve všech chirurgických oborech, jsme schopni mikrochirurgicky uzavřít obrovské defekty těla, třeba po operacích nádorů. Známá je kooperace s ortopedií, právě při replatnacích, tedy našívání končetin. Stejně tak rekonstruujeme obličeje,“ rozhovoří se později na svém pokoji u počítače Jan Měšťák, oblečený v bílé lékařské uniformě. Klinika plastické chirurgie na Bulovce, kde se mluví šeptem, vznikla před deseti lety. Zemi pokrývá žluté linoleum, sestřičky jsou obyčejné paní stejně tak jako žena dole na recepci. „Dělat jen estetickou chirurgii, na niž se specializuje Esthé, není podle mě naplnění práce plastického chirurga. Základ by měl být v medicíně, v uzdravování lidí,“ říká Jan Měšťák a ihned pokračuje, „nemohl bych být bez této kliniky, stejně jako tým mých lékařů, který pro medicínu dýchá. Je pro ně smyslem života stejně jako pro mě. I když estetická chirurgie také pomáhá – hlavně duši. Například před měsícem jsem operoval jednu čtyřicetiletou lékařku, dělal jsem jí nos. A ona říkala: Kdybych mohla být operovaná před pětadvaceti lety, měla bych úplně jiný život.“
* Kromě jiných plastických operací se ve vašem programu Centra pro komplexní chirurgickou péči o ženy s onemocněním prsu zabýváte rekonstrukcemi prsou. Jak dlouho na ni pacientka čeká?
Jsme schopni prs simultánně nahradit během chirurgického odstranění. Dříve se čekalo pět let, dnes podstatně méně – ale to záleží mimo jiného na typu nádoru. Provádíme i preventivní operace – nedávno jsme odstraňovali mléčnou žlázu devětadvacetileté pacientce. Měla totiž genetickou dispozici, a tedy pětaosmdesátiprocentní šanci, že u ní rakovina prsu vypukne. Její život by vlastně bez operace byl jen čekáním na ortel rakoviny. Teď může být klidná, a navíc má hezký prs.
* Jedna moje známá čekala na rekonstrukci a všichni jí radili, ať na to nemyslí, jak teď vypadá. A ona mi říkala: Jak na to nemám myslet, když se denně sprchuji, když se denně oblékám?
Rekonstrukce prsu je velice důležitá pro každou ženu. Nikdo si neumí představit, co to pro ženu znamená, jak ovlivní její osobní a intimní život.
* Vy jste se dlouhá léta specializoval na operace rozštěpů u dětí na klinice plastické chirurgie ve vinohradské nemocnici, kde jste pracoval. Proč?
Operace rozštěpu je velmi specifiká a provádí se v Čechách jen ve vinohradské nemocnici. Je to krásná věc, pomáhat těžce handicapovaným dětem žít normální život. Zvláště pro rodiče je to velmi psychicky náročné, většina z nich ani nevyjížděla s takovým miminkem v kočárku ven, aby je nikdo neviděl. Dnes se rozštěp v některých případech operuje dokonce už v deseti dnech po porodu.
* Rekonstruujete tu i obličeje onkologicky nemocných pacientů po operaci nádorů, dokážete rekonstruovat téměř vše. Odkud berete kůži?
Cizí kůže se nikdy nepřihojí, do jednadvaceti dnů ji tělo jako cizorodou bílkovinu vyloučí. Můžete použít jedině kůži z jednovaječného dvojčete. Je mnoho postupů, jak obnovit nebo doplnit ztracenou tkáň.
* Jaká operace je pro vás nejnáročnější?
Z hlediska času to byla operace v Göteborgu, kde jsme operovali čtyřiadvacet hodin. Šlo o ženu, která měla nádor v celé dutině břišní, odstraňovali jsme dělohu, močový měchýř, vaječníky, rekonstruovali jsme zcela její urogenitální ústrojí. Ale z hlediska přesnosti jsou to pro některé plastické chirurgy nosy, patří totiž vzhledem k požadovanému výsledku za nejtěžší.
* Nemáte někdy chuť ukázat ženám, které chodí k vám na kliniku Esthé kvůli nějaké drobné vadě, fotografie těchto případů?
Myslím, že záleží na psychice každé ženy a některá vnímá drobnou asymetrii prsu stejně nepříznivě jako jiná odstranění prsu. Navíc mnohdy v případě nemocných lidí platí, že velmi pozitivně vnímají ten primární proces uzdravení, vyléčení z těžké nemoci. Spíš říkám lidem, kteří vidí svět negativně a zabývají se malichernými problémy, že je na tom někdo podstatně hůř, ale i tak vidí život pozitivně a bojuje například s těžkou nemocí dál, a dokonce se z ní uzdraví. Pracoval jsem půl roku na popáleninách a tam zachraňujete život dvouletému tříletému dítěti, o němž víte, že do konce života už bude zohavené. A na převazy s ním chodí jeho máma a ví to samé co vy, a přesto v sobě najde sílu se na ně usmívat. A zvládá to den co den.
O autorovi| EVA HLINOVSKÁ redaktorka Pátku eva.hlinovska@lidovky.cz
