Opravdu pálivá paprička chce déšť

SEATTLE, USA Chili papričky jsou sice v našich šířkách synonymem pálivého kulinářského potěšení, ale není paprička jako paprička. Škála jejich pálivosti je velmi pestrá, a to i u přirozeně se vyskytujících variant. Tým evolučního biologa Davida Haaka z University of Washington v Seattlu nyní patrně dokázal vysvětlit proč. Pálivost představuje v arzenálu rostliny dvojsečnou zbraň. Na jedné straně kapsaicin (látka vyvolávající pálivou chuť) rostlinu chrání proti významným škůdcům, houbám z rodu srpovniček. Ale má i svá negativa. „Pálivá“ semínka se před vyklíčením na zemi spíše stávají cílem mravenčích útoků. Ne že by mravenci byli na pálivé: ale semínka s vyšším obsahem kapsaicinu mívají tenčí dřevnatou slupku a mravencům se do nich lépe dostává. Obsah kapsaicinu má také podle Haaka souvislost s tím, jak rostlina hospodaří s vlhkostí. Vědci sice netuší proč, ale „pálivější“ rostliny mají v listech vyšší počet průduchů a v sušším klimatu tak snáze ztrácejí vodu. To vysvětluje, proč v pálivosti vynikají odrůdy z vlhčích oblastí (kde spíše hrozí nákaza srpovničkou). V sušších se vyplatí lepší hospodaření s vodou.