Úterý 23. dubna 2024, svátek má Vojtěch
130 let

Lidovky.cz

Oslava hříšné přirozenosti

Česko

Je Claire Keeganová dalším irským objevem, nebo spíše jen nafouklou bublinou?

Claire Keeganová (1968) je irská povídkářka, autorka zatím dvou knižních souborů, Antarktidy (1999) a Modrých polí (2007). Díky nakladatelství Kniha Zlín a překladu Alice Hyrmanové McElveen se teď můžeme seznámit s částí její tvorby – rozsahem sice malé, ale ověnčené literárními cenami.

Keeganová vyrůstala v katolické rodině na farmě v hrabství Wicklow, na jihovýchodě Irska. V sedmnácti odešla z domova a po několikaletém studiu a pobytu ve Spojených státech se vrátila do Evropy a začala se naplno věnovat psaní. Vystudovala tvůrčí psaní na University of Wales v Cardiffu, kde pak sama učila, poté se vrátila domů. Od vydání Modrých polí bývá označována za největší povídkářský talent v Irsku a za pokračovatelku tradice zosobněné Williamem Trevorem (1928) a Johnem McGahernem (1934–2006).

Keltský tygr Literární tvorba Claire Keeganové spadá do období tzv. „keltského tygra“. V jejím dosavadním životě se odráží typická zkušenost jejích současníků: odchod do emigrace ve „ztracených“ 80. letech; a návrat do vlasti proměněné nadějnými ekonomickými vyhlídkami, v níž nově nabyté kulturní sebevědomí zápasí o nadvládu s konzervativní tradicí.

Z jejích próz se ale o historicky jedinečném osudu jedné irské generace nedočteme skoro nic. Obsahují sice reálie, které je ukotvují v prostoru a čase, srdcem však tíhnou do „minulosti“ podobné mytickému bezčasí.

Život tu určují neměnné přírodní cykly a patriarchální řád katolického venkova, kde každá rebelie končí buď potlačením a kajícným odvoláním, anebo vynuceným odchodem hříšníka. Claire Keeganová napsala též několik amerických povídek, i v nich však zobrazuje zdánlivě věčné vzorce manželských, mileneckých a mezigeneračních vztahů – jen je překládá do amerického idiomu a prostředí.

Muži jsou sobci Irské povídky působí vesměs jako zdařilé nápodoby a variace Trevorových a McGahernových próz. Americké povídky jsou spíš odvarem ze směsi Raymonda Chandlera a Alice Munroové a místy se blíží travestii. Keeganová píše, povrchně vzato, proti katolictví a proti patriarchátu: dalo by se říct na oslavu vší hříšné přirozenosti, zejména té ženské.

Její muži bývají do sebe zahledění sobci, jimž na půdě a majetku záleží víc než na lidech a lásce – pokud to nejsou všehoschopní opilci. Její ženy a dcery dlouhá léta mlčky trpí, než se odhodlají ke vzpouře. A přesto je její způsob vyprávění dál poplatný pojímání lidského osudu typickému pro lidové katolictví a venkovský folklor.

Lidská přirozenost je nahlížena jakoby z perspektivy vesnické vědmy, jako odvěká a neměnná. Vážný, až melodramatický tón sugeruje, že každé vybočení z řádu, ať už lidského, či přírodního, má katastrofální následky. Vše, co se odehraje, musí dávat smysl: v každém větrném poryvu je znamení, každý sen symbolizuje minulé a ohlašuje budoucí.

Konečný smysl vyprávěného se postavám a čtenáři zjevuje v závěrečné pointě, v okamžiku náhlého citového hnutí spjatého s jedinečnou událostí či přírodním úkazem. Vyznění povídek kolísá od sebelítostivého fatalismu ke slastnému ukojení pomstychtivosti ponížených a potupených. Nejméně přesvědčivé jsou epifanie úlevného vysvobození, neboť ke „katolickému“ světu nenabízejí věrohodnou alternativu. Povídky Claire Keeganové zatím nepřinášejí nic nového a chvalozpěvy na ně jsou spíš jen další irská bublina. Snad jako jedinou výjimku zmiňme úvodní povídku Pomalá smrt v bolestech (z roku 2008). Překvapivým humorem a ironií dává tušit, že se autorka pořád ještě hledá. Doufejme, že brzy najde svůj vlastní hlas.

HODNOCENÍ LN

*****

Claire Keeganová:

Modrá pole

Přeložila Alice Hyrmanová

McElveen

Kniha Zlín, Zlín 2009, 175 stran

Autor: